Tentokrát na vygenerovaná slova

1. června 2013 v 20:04 | Studenoručka První |  Jednorázové trdlotiny
Ne, tentokrát nezačínám článek slovem ano!

Všichni jste si nejspíš všimli, že mám poněkud prázdnou rubriku s jednorázovkami. Rozhodla jsem se to trochu napravit a našla si na netu generátor slov. Snad se vám ten "pidižvejk" (je to tak krátké, že se tomu nedá ani říkat povídka, ale je to příliš dlouhé na drabble) bude líbit.

Slova: bota, oblak, déšť, botník, utopenec, vločka, chemie

Zase pondělí a "velmi oblíbená" chemie. Paní učitelka a od víkendu neustávající déšť soupeří o to, kdo mě dřív otráví.
"Měli jsme domááácíí úúúkol," protáhl mistr Drbna, ukecanější než všechny pipky ze třídy dohromady. Všichni jsme jej probodli velmi naštvanými pohledy, nevypadal však, že by si z toho něco dělal. Usmíval se jak slunko na hnoji.

"Děkuji za připomenutí," promluvila učitelka, "předpokládám, že ty sám jej máš."
"Samozřejmě!" zazubil se. V tu chvíli jsem měl chuť mu dát jednu přes hubu.
"Takže se bez mučení přiznejte - kdo ho nemá?"

Rozhodl jsem se do poslední chvíle zapírat. Kvůli takovým blbostem dostávám zaracha, i když už dávno nejsem žádný usmrkanec. Ostatní taky nezvedali ruce, asi na to byli moc líní - vím jen, že rodiče nikoho jinýho kvůli poznámkám nevyvádějí tak jako já. To profesorce přišlo podezřelé, požádala nás tedy, abychom vytáhli sešity. To byl poněkud problém, poněvadž já ten svůj nechal ráno na botníku.

"Jindřichu, ukažte mi sešit," zastavila se ta stará jedubaba u mé lavice. Ano, ona nás oslovuje křestními jmény. Věděl jsem, že to nejspíš k ničemu nebude, ale pokusil jsem se o vymyšlení si originální historky: "Víte, paní učitelko, já jsem si při dělání úkolu udělal přestávku a snědl utopence, jenže sestra mi mezitím vzala sešit a spláchla ho…"
"Ha ha. Jistě - a já jsem ve skutečnosti Ježibaba z pohádky!"

"Vypadáte tak," vyklouzlo mi omylem z úst. Koutkem oka jsem zahlédl mezi kapkami deště cosi jako sněhovou vločku. Všichni na mě civěli s otevřenou pusou. Tohle si zatím nikdo nedovolil.


"Dejte mi žákovskou," protrhl tíživé ticho hlas paní učitelky. Naštvaně jsem ji vylovil z tašky a vydal ji rukám té semetriky. Zpoza mraků vykouklo slunce. Skvělý. Nebe se mi nejspíš vysmívalo - jeden oblak vypadal jako ruka se zdviženým prostředníčkem. Naštvaně jsem pohlédl na mistra Drbnu. Díky němu budu den bez počítače - takové utrpení! Rozhodl jsem se, že mu o přestávce trochu vylepším ksicht - za pomoci své boty. Stejně to už horší být nemůže.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sarah ♥ Bloody paw Sarah ♥ Bloody paw | Web | 30. dubna 2014 v 22:14 | Reagovat

Nemám ráda povídky. Nebaví mě je číst. Ale právě se našel člověk, který to umí napsat tak, aby se mi to líbilo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama