This is not the end...

27. června 2013 v 20:45 | Autor? Safraporte, toho fakt neznám, no... |  Nudné pobývání ve vesmíru Reality
Na konci poznáš, jak jsi měl začít. Motto naší třídy - tedy, máme ho minimálně napsaný na třídních tričkách, ale fakt nevím, kdo už jeho pravdivost pocítil na vlastní kůži.

Áno, zítra se rozdává vysvědčení - opravdu nečekaná zpráva, že?
Jak už nejspíš tušíte, zítra se uvidím s učitelkami a většinou spolužáků naposledy. Naše cesty se rozdělí a každý odkráčíme na jinou školu - někdo na ekonomku, někdo na učňák, pár lidí půjde na gympl a jiní zase na úplně jiné školy, to ani nemá cenu vypisovat. Když tak o tom přemýšlím, nemusela jsem vypisovat ani ty ekonomky atd, ale to je už fuk, protože backspace je tááááááák daleko. Zkrátka a dobře, už nebudeme třída - oh ano, také velmi nečekané zjištění. Safraporte, já dneska píšu samá nečekaná zjištění a zjišťováním, že píšu tato zjištění, jsem odbočila od tématu, pardon.

Takže začnu od začátku - zítra končí má povinná devítiletá školní docházka, což už všem snad došlo. Jsem zvědavá, kolik holek se nakonec rozbulí. Sama si netroufám odhadnout, jestli se z mých očí pořinou Niagáry, či ne. S těmi lidmi jsem strávila devět let (fajn, s některými míň), a i když mě někdy štvali, měli na mou adresu někdy hnusný kecy a probudili občas mé cholerické já (měli štěstí, že ho mám spoutaný v řetězech!), budou mi chybět. Vím to. Akorát si nejsem jistá tím, jestli někomu budu chybět já. Doufám, že i když jsem celou dobu byla jen ten knihomol dřepící v koutě, tak na mě nezapomenou. Já na ně rozhodně ne. (Vzhledem k tomu, jakou mám paměť, je zapomenutí na někoho z nich velmi nepravděpodobné.)

Co jsem za těch devět let zažila?
  • Něco jsem se naučila. Ano, já jsem se něco naučila ve škole! Jak šokující! Safraporte, já nějak blonďatím...
  • Nezapomenutelné výlety. Jeden příklad za všechny: lanové centrum - kdo nezažil, ten nepochopí. (A do vysvětlování se mi nechce.)
  • Školu v přírodě - tady jde už o trošku negativnější zážitek, ale nevadí.
  • Nalezení nej kámošky a rozkmotření se s ní. Radši nekomentuju.
  • Poznala jsem fajn i ne úplně fajn lidi. To nejspíš všichni.
  • "Šprte!" Nemá cenu vysvětlovat, že se doma ani moc neučím...
  • "Blbý kecy" - nevím, jak výstižněji to pojmenovat. Možná i trochu pomluvy, ale šikana to nikdy nebyla.
  • Chápání i nechápání mých divných názorů a ještě podivnějšího jednání. Většinou se jednalo o nechápání.
  • Ještě několik věcí, které se zahrabaly hluboko do mozku a nechtějí vylézt - možná je to tím, že tenhle článek už píšu (na své poměry) celkem dlouho.
(NE)Zkrátka a (ne)dobře: Měla jsem vás fakt ráda lidi a snad vás uvidím i jindy než na třídních srazech. Také jsem ráda, že jsme se konečně dohodli na místě rozlučky. Koukejte se mít dobře a snažte se nevyletět. Pochybuju, že tohle čtete, ale jestli jo, vězte, že vás mám fakt ráda.

A mně už nezbývá nic jiného než čekat na úplný konec. (Safraporte, to zní nějak depresivně.) A teď už snad jen... borec, zvířátko, něco jinýho písnička na konec:
P.S.: Odváží se někdo spočítat, kolikrát v tomhle článku zaznělo slovo konec?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama