Čtvrtá kapitola

22. července 2013 v 15:00 | Nelogična První, Druhá, Třetí, Stopadesátá |  Ti "správní" - střípky kapitol
Tak co? Čtete to? Jestli ano, dojde ještě k jedné "WTF" věci... ups, asi bych neměla psát takový spoiler. (Ne)zkrátka a (ne)dobře: Prostě si to přečtěte. Díky.


Co to, ksakru, hulili? Na tuto otázku nemohla Monika najít odpověď. Ani sama pořádně nevěděla, proč by se tím měla zabývat. To, že ji otravovali, zjevně nepovažovala za pádný důvod. Normální člověk by už dávno zavolal policii, ale to ona ne. Hlavní hrdinové příběhů nikdy nejsou normální. Když tak o tom přemýšlím - proč mi vlastně řekl, že čarují? Doufá snad v nějakou pomoc ode mě?

Náhlý hluk přerušil tok jejích myšlenek. Hluk, který vycházel z jejího pokoje. To snad ne! Oni mi už lezou i do pokoje! Kde mám mobil?

Zvedla se z křesla a zamířila ke svému pokoji. Šla pomalu a velmi tiše, nechtěla, aby o ní věděli dřív, než vkročí do dveří. Podle zvuků poznala, že tam někdo s něčím hází. Jestli se něco rozbije, tak budu ještě nepříjemnější! Nadechla se, sáhla po klice a otevřela dveře. První, co spatřila, byl neuvěřitelný nepořádek. Všude ležely rozházené knihy. U knihovničky stál původce všeho toho nepořádku. Popadl jednu bichli, prolistoval ji, zabručel "Sakra, tady to není!" a odhodil ji Monice k nohám.

"Co si myslíš, že děláš?" zavrčela majitelka pokoje.

"Ou… promiň, ségra, jaksi jsem si tě nevšimla… něco tu hledám… nechceš mi pomoct?"

"Co hledáš?" Zlost ji rázem přešla. Na sestru se nikdy nevydržela zlobit dlouho. Začala sbírat knihy poházené na zemi s tím, že je naskládá zpátky do knihovničky.

"Žádný takový," zabručela její sestra, "nepoznám pak, v kterých knihách jsem hledala."

"A co to vlastně hledáš?" zeptala se znovu Monika.

"Jeden popsanej papír, nic důležitýho."

"Když to není důležité, tak proč jsi mi kvůli tomu vyházela polovinu knížek?"

"Jak to jen říct," zamyslela se nahlas sestra. "Prostě… na tom papíru je něco důležitého."

"Nejdřív to je důležité a pak ne?" Tohle Monice hlava nebrala.

"Je to důležité, ale pro mě," dostalo se jí vysvětlení, "ty bys to stejně nepřečetla."

"Zase nějaký tahák napsaný v morseovce?" hádala Monika.

"Jak jsi to uhodla?"

"Normálně, Sašo. Vím přece, že když už by tě nějaká učitelka měla nachytat, tak nechceš, aby tvůj tahák rozluštila." Teď už nic nechápala. Kdyby se měla udělat tahák ona, rozhodně by věděla, do jaké knihy ho založila. Ona by jej totiž nezakládala do žádné.


"NAŠLA JSEM HO!" zařvala náhle Saša a vyskočila radostí do vzduchu. Málem se při tom bouchla o strop. Vystřelila z pokoje pomalu rychlostí světla, Monika však stejně zahlédla na papíru jakési znaky. Tohle rozhodně morseovka nebyla, spíš to vypadalo jako runy. To už si chce psát taháky v runách? Dneska se většina lidí kolem mě chová fakt divně. Radši už o tom nebudu přemýšlet, jinak mi bouchne hlava.

* * *

Kráčela po ulici. Vůbec netušila, proč někam chodí, kam to vůbec jde a proč, proboha, jde v pyžamu. Lidé zůstávali doma, i když byl den a oni by nepochybně měli jít do práce či do školy. Auta si zjevně vzala dovolenou a trůnila v garážích. Bezvětří, které panovalo, jen dotvářelo děsivou atmosféru. Chtěla se otočit a jít domů, aby se aspoň převlékla, ale nešlo to. Jakási neviditelná síla jí to nedovolila. Musela tedy chtě nechtě pokračovat dál. Už tušila, jaký bude její cíl cesty. Viděla jej už odsud. Byl nepřehlédnutelný. Mezi mrňavými rodinnými domečky se tyčil osamělý panelák, nepříliš udržovaný. Pěst na oko.

Hmmm… bezvadný. Všichni tu chtěli být moderní, tak nechali postavit panelák. K čemu je teď? Ke strašení malých dětí a na důkaz, že většina lidí zde neoplývá příliš velkou inteligencí. Ale proč bych, sakra, měla chodit sem?

Neviditelná síla ji přestala nutit k pohybu, ona toho však nevyužila. Zůstala stát a čekala, co se stane. Kromě toho, že obloha každou vteřinou nabírala šedivější odstín, se nikde nic nehýbalo. Nevěděla proč, ale byla zklamaná. Čekala, že na ni nějaký spolužák vybafne, zatímco ostatní si to nahrají na mobily.

"Čáááu," protáhl jakýsi klučičí hlas za ní. Leknutím nadskočila do vzduchu. Kdyby to viděl kdokoliv učící tělocvik, jeho srdce by zaplesalo.

"Copak? Lekla ses?" zeptal se absolutně pitomě hoch. Otočila se a spatřila dlouhána s tmavě hnědýma očima a ještě tmavěji hnědými vlasy. Usmíval se jak slunko na hnoji. Z úkrytu za jeho zády vystoupil další chlapec. Čirou náhodou to byl její záhadný nový spolužák. Ti dva spolu tvořili stalkerské duo, jehož se Monika tak bála. Teď by každý normální člověk utekl, o což se pokusila i dívka, avšak neúspěšně. Asfalt totiž jakýmsi nelogickým způsobem roztál a zase ztuhl, Monika tedy měla uvězněné nohy - takhle to dopadá, když se někdo předtím, než vyleze z domu, neobuje.

"Klídek, my ti nechceme ublížit," pokusil se ji uklidnit zrzek.

"To říká kdejaký úchyl! Pusťte mě!" zaječela hystericky Monika.

"A kdo říká, že jsme úchylové? Já se jmenuji David a Jana už určitě znáš," ujal se vysvětlování tmavovlas. "Víš, my jsme čarodějové a navíc - patříme k největším fandům Harryho Pottera! Dáváme dohromady partu - já jsem Harry, Honza je Ron, nechceš být Hermiona?"

Odkudsi zdálky se náhle ozvalo vyzvánění mobilu. "VSTÁVAT! VSTÁVAT A CVIČIT!"

* * *

Monika se vzbudila. Ležela ve své posteli, nikde ani živáčka - kromě ní. Vstala a pak si všimla něčeho divného - měla špinavé nohy. Úžasný, no. Ještě někdo řekněte, že umím věštit budoucnost. Když tak o tom přemýšlím… proč by za mnou jinak ta dvojice úchyláckých kouzelníků lezla? Asi dneska nevylezu z domu, protože… tohle je šílený! Proč vlastně věřím jejich slovům? Aha, ta teleportace… ale to mohli nafingovat… nemohli… mohli… nemohli… mohli…

Při hádce se sebou samou ztratila pojem o čase, díky čemuž musela hltat snídani - rohlík - cestou do školy. To nebyl nejlepší nápad.

"Čau," pípnul kdosi za ní, když kráčela po chodníku a do školy už jí to zbývalo pár metrů. Lekla se, nadskočila a začala se posledním kouskem své snídaně dusit.

"Pardón, nevěděl jsem, že jíš," omlouval se dotyčný, ale že by třeba Monice mohl pomoct, to ho nenapadlo. Radši se jen koukal, jak dívka svádí boj s kouskem rohlíku v krku. Naštěstí si s ním poradila.

"Dobrý?" zeptal se zcela zbytečně Honza, když zjistil, že představení skončilo.

"Snad už jo," odpověděla ještě zbytečněji (pokud to šlo) Monika.

"Fakt se omlouvám."

"Nech to plavat, mě vyděsí kdeco."

"KURVA, TO TU MUSÍTE STÁT UPROSTŘED UŽ TAK ÚZKÝHO CHODNÍKU?! JÁ CHCI TAKY PROJÍT, DO PRDELE!" zařval kdosi za nimi. Monika podruhé nadskočila. Kdyby stála v nějaké místnosti, jistě by narazila hlavou o strop. Pár lidí vybuchlo smíchy. Dvojice se tedy musela chtě nechtě (spíše nechtě) dát do pohybu.

* * *

"Ehm," odkašlal si Honza, Monika jej však ignorovala. Učebnice fyziky byla daleko zajímavější než její spolužák - aspoň to tak vypadalo.

"EHM." Stále jí nestál za to, aby zvedla hlavu a pohlédla na něj.

No jó. Ženský. Zabít, fakt!

"Nepředstírej, že mě nevidíš," zamumlal naštvaně. Dívka konečně přestala s předstíranou četbou a odložila odrbanou učebnici na lavici.

"Co chceš?"

"Něco ti říct…"

"Nemiluješ mě, že ne?" zděsila se Monika a pro jistotu se na židli odtáhla, což Honzu trochu urazilo. Jestli narážíš na můj vzhled, měla bys s tím přestat. Ty taky nejsi žádná krasavice.

"Tebe fakt ne-"

"Uf," oddechla si.

"Jen si s tebou chci trochu pohovořit o kouzlech. Sama jsi už jedno viděla, takže pochybuju, že bys mi nevěřila."

"Jasně! Ještě řekni, že jsem ultramegasuper vyvolená, která má spasit svět!" Ironii v jejím hlase by slyšel i velmi nahluchlý člověk. Chlapec protočil oči v sloup. Ta má dlouhé vedení.

"Takže… jestli bys ráda věděla, jak je to s magií a naším dolejzáním za tebou, přijď zítra k tý šedý krabici… tomu… " Nemohl najít vhodné slovo.

"Panelák duchů?"

"Áno, správně! Zítra, Panelák duchů, pět odpoledne, možná později, vůbec se neptám, jestli platí, vím, že přijdeš," vychrlil na ni a šel si sednout do své lavice, jelikož zazvonilo a do třídy se už valil učitel.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dominea Dominea | Web | 23. července 2013 v 19:26 | Reagovat

Doporučuju:D
Můžeš tady:
http://sledujufilmy.cz/film/tohle-je-
sparta-2008/1590/

Na týhle stránce koukám pořád na filmy skoro počád a fungují;)

2 Nelogična Nelogična | E-mail | Web | 23. července 2013 v 19:37 | Reagovat

[1]: díky moc :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama