Třetí kapitola

18. července 2013 v 15:00 | Rádoby datlér amatér |  Ti "správní" - střípky kapitol
Ano, již třetí kapitola! A začíná rovnou tak... ehm... zvláštně, že si nejspíš jen řeknete "WTF?" Vysvětlení se vám dostane o hezkých pár kapitol později...


Tak v tomhle to vězí!
Díky zašramocení v keři mu všechno došlo. Bylo však již pozdě, už byl pryč. Znovu se vrátil zpátky, přešel k němu, rozhlédl se, natáhl ruku a pevně sevřel ruku osoby, která je celou dobu sledovala. Nemusel ji vidět - došlo mu, že je to "madam moralistka". Zákeřně se bránila, ale bylo to marné. Musela chtě nechtě z keře ven.

"Kdo za kým leze teď?"

"Co si o sobě myslíš? Pusť mě!"

"Ale to nebyla řečnická otázka! Já se tě ptám - kdo za kým leze teď?"

"Přestaň! Ty a tvůj kamarád děláte obrovskou blbost!"

Doteď byl ledově klidný, ale tato slova jej vytočila. "Blbost? Vážně jsi říkala blbost? Tak já ti povím, co je ještě větší blbost - strkat nos do věcí, do kterých ti nic není!"

"Strkat nos do věcí, do kterých mi nic není?" zopakovala po něm. "Ty si vážně myslíš, že nevím, oč vám jde? Vím to moc dobře!"

"A o co, ty chytrá?"

"Chcete ubližovat lidem!"

"Vážně?" Páni, ta má pořádnýho brouka v hlavě! Tu už na naši stranu nedostanu. Ale je zajímavé, co se o nás povídá. Za chvilku z nás budou krvelační vrazi, kteří způsobili zánik di-… do-… no prostě tamtěch ještěrek. Zní to srandovně, ale nechci, aby mě někdo kvůli lži zabil.

"Niky, ty mluvíš sama se sebou?" nazdvihla obočí Monika. Všichni na tu chuděrku malou zapomněli.
"Nemluvím! Vždyť tu je ten… uhm… kde je?" rozhlédla se kolem sebe polekaně Nikola. V tu chvíli se objevil Honza vedle Moniky a ujal se vysvětlování: "Nebudu se tě ptát, jestli věříš na kouzla, jestli ne, je to jen tvoje blbost. Každopádně… sakra, přijde mi, že v žádném příběhu ani knížce se nikdo k něčemu takovému tak brzy nepřiznal… jsem…"

"Gay? Ale to jsi mi neřek, Honzulínku!" dořekla osoba, která se mu zničehonic objevila za zády. To nepochopí, že by někdy mohl držet tlamu? Chtěl jsem tu něco říct a on to takhle pokazil! Aaargh, Davide, nenávidím tě!

"Zkrátka a nezkrátka, dobře a nedobře," pokračoval ve velmi zdlouhavém vysvětlování David, "je to… chvíle napětí… a ještě to prodloužíme… seš už napnutá k prasknutí?" Pohlédl na Moniku. Ta se netvářila ani nadšeně, ani pobaveně, spíš otráveně a naštvaně.

"Nedělej z toho komedii, jde tu o dost… o osud téhle malé země, jejíž jméno ani neznám… a taky celé téhle planety… to je taky Země…"

"Ale nezapomínej, co jsem ti říkal o zdejším pravopisu - jedna země je s malým a druhá s velkým!"

"Budu ten pravopis snad někdy potřebovat?"

"Jestli z něj nechceš propadnout, tak jo!"

"Pánové, nechtěli jste něco říct?" zeptala se Monika, kterou už to divadýlko fakt nebavilo.

"Nechtěli! Jsou to pomatenci, copak nevidíš ten šílený lesk v jejich očích?" zasáhla náhle Nikola.

Pffff, jakej šílenej lesk? Co si to vymýšlí? Taková urážka!

"Já žádný šílený lesk nevidím," pokrčila rameny hnědovláska. "Nechci nic říkat, ale myslím, že na nás celou dobu někdo troubí… zvláštní, nevzpomínám se, že bychom stáli uprostřed silnice…"

Ano, opravdu na ně někdo troubil. Zbytek této povedené skupinky se ohlédl. Spatřili auto a v něm velmi nerudného řidiče. Pod vousy si nejspíš mumlal spousty sprostých nadávek. Radši tedy přešli na chodník a nechali jej projet.

"Tak bysme se mohli vrátit k naší debatě, né?" zazubil se David.

"Já tedy nevím, ale nápis 'SHUT UP' na tričku jaksi…" chtěla opět utnout debatu Nikola, nebylo jí to však dovoleno.

"Neřeš, stejně mu jde jen o to, aby -" chtěl vysvětlit situaci Honza, když mu Monika netrpělivě skočila do řeči: "Mohli byste už, prosím, přestat s tou šaškárnou?"

"Ne," odpověděli všichni včetně blondýnky, které očividně společnost obou chlapců vadila. Zajímavé, aspoň na něčem se s tou pomátlou shodneme.

"Tak o co jde?" protočila otráveně očima. Ještě jednou s nimi zakroutíš a vylétnou ti z hlavy
.
"Čarujeme. Všichni. I ta tvá kamarádka. Fakt!" řekl konečně Honza to, co měl na srdci, a čekal na Moničinu reakci. Ta jen zavrtěla hlavou, ušklíbla se a pohlédla na ně pohledem 'Co jste to hulili?' Poté se rozhodla odejít. Nic jiného jsem ani nečekal. Ne po tom ztřeštěném dia- diga- prostě rozhovoru mezi Davidem a mnou. Ale stejně bych byl radši, kdyby zůstala. Aspoň ještě chvíli. Je pár věcí, které jí budeme muset ještě vysvětlit. Také bychom měli ještě vysvětlit pojmy 'dobro' a 'zlo' té druhé. Jinak to nedopadne dobře.

"Nezkoušej mi nasadit brouka do hlavy. Nepovede se ti to," přimhouřila oči blondýnka. Tak ona se mi hrabe v myšlenkách, jo?

"Přesně tak."

"Co přesně tak?" nechápal David.

"To není tvoje starost, ty temný -"

"Temný? Já myslel, že jsem docela mírumilovný." S těmi slovy zmizel. Obloha se zatáhla.

"Tak jsme tu jen dva," prohodil Honza. Sám nevěděl, proč to řekl. Po chvíli na to přišel. Mraky na nebi, pokud to snad ještě šlo, ztmavly.

"Proč nás považuješ za padouchy?" pohlédl jí zvědavě do očí. Čekal na odpověď, dívka však vypadala, že si pusu zamkla na sedm západů a klíč ztratila.

"Proč tě to vlastně zajímá?" zeptala se nakonec.

" Kdybych já něco podobného říkal o tobě, nezajímalo by tě, proč to říkám?"

"To ano…"

"Tak mi odpověz!" Už ztrácel trpělivost. Než se vymáčkne, tak bude konec světa.

"A… tobě by nepřišlo divný, kdyby… tvoji kamarádku někdo, kdo se očividně ani neumí oblíct, pronásledoval, jakmile by vylezla ze školy?"

Nad tímhle se musel zamyslet. Jistě, to by byl důvod k tomu si něco takového myslet, ale já nejsem hlupák.
"Jiný důvod fakt nemáš? Vždyť ani nevíš, proč-" Nedořekl větu. Mohl by ji doříct, jenže Nikola zmizela, takže by to bylo zbytečné.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama