Devátá kapitola

8. srpna 2013 v 15:00 | Rádoby datlér amatér |  Ti "správní" - střípky kapitol
Už devátá? Čas nějak rychle utíká... no, snad stihnu desátou do pondělí... (A chci pak vidět sebe, jak dodělám jedenáctou do čtvrtka.)


Snad mě dneska nic nepřejede. Monika si obouvala mírně opotřebované tenisky - i přes nízkou teplotu venku se rozhodla dodržet svůj zvyk a zaběhat si. Pomáhalo jí to utřídit si myšlenky v hlavě a udržet se ve formě, což v poslední době opravdu potřebovala.

Opustila domek a prošla zahrádkou, ve které už nic moc nekvetlo. Zavřela za sebou branku, která hlasitě zaskřípala. Rozhlédla se kolem sebe - většina lidí dle všeho ještě spala v postelích, listí na stromech žloutlo a vítr roznášel všechen možný i nemožný nepořádek. Podzimní idylka.

Rozeběhla se po chodníku. Zapomněla rázem na okolní svět, mohla se soustředit na otázky, které ji trápily. Ani jsem se Nikoly nestihla zeptat na ty pocity spojené s používáním magie, sakra! Proč nesnáší Davida, Honzu a Anežku? Proč je považuje za nějaké padouchy? Kdo má vlastně vůbec pravdu?

Na chvíli procitla z myšlenek. Čirou náhodou zahlédla povědomé děvče. Až moc povědomé. Vím, že Nikola tává brzy, ale aby se promenádovala po ulici?

Jak se ukázalo, nebyla to Nikola, ale nějaká mladší holčička. Sakra, začínám být paranoidní. Super, no. Když tak o tom přemýšlím, docela by mě zajímalo, jestli mají všichni stejné pocity jako já při používání magie. Je to hrozně nepříjemné a… děsivé. Nejradši bych s tím přestala, ale jak jim to mám říct? Jak? Navíc - prý mě potřebují k jakési záchraně světa. Je to ale vůbec záchrana? Já si snad všechny ty otázky sepíšu…

Myšlenku nedokončila, jelikož na chodníku - který byl na tomto místě v opravdu mizerném stavu! - zakopla a jen taktak stihla dát ruce před sebe. To zabránilo tomu, aby si namlátila obličej. Výborně, Nováková. Ty se nezabiješ v boji a záchranu či nezáchranu světa, ty se zabiješ na chodníku! Nadávala sama sobě, pak pomalu přešla k sebelitování. Kdyby nějaký telepat v tu chvíli četl její myšlenky, nejspíš by se úplně zbláznil. Když se přestala zaobírat sama sebou a začala se věnovat okolnímu světu, zjistila, že poblíž ní leží zmuchlané papírové kuličky. Ze zvědavosti je rozbalila. Okamžitě poznala rukopis svého bývalého spolužáka. Šlo o jakési divné zápisky, mezi kterými bylo zakomponováno pár "mouder". Nejdivnější na tom však byly dvě věci: první, že tento hoch příliš neoplýval inteligencí, a druhá, že by měl být mrtvý, jelikož jej o prázdninách srazilo auto. Čerstvě rozmázlý inkoust říkal něco jiného. Tak tohle už je dost divný… nebo jsem jen paranoidní? A souvisí to vůbec s mým problémem? Má pro mě cenu si tím zatěžovat hlavu?

* * *

"Na co se chceš zeptat, símtě?" protočil oči David. Tenhle den neměl zrovna nejlepší náladu a otravná žačka mu ji zrovna nevylepšila.

"Jestli tě to otravuje, tak…" pípla Monika, ale než stihla doříct větu, Honza ji přerušil.

"Klidně se ptej, on ti za to hlavu neutrhne. A navíc - jsme tu tři na odpovídání. Mluv."

"Proč bych si měla dávat pozor na Nikolu?"

"Protože je naivní. Naivní lidé bývají nebezpečnější, než tušíš," odpověděl Jan. "Tím, že někomu naletí, kolikrát ublíží víc lidem než jen sobě."

"Protože se přidala k jisté skupince lidí, která není tak milá, jak se zdá," řekla Anežka. "Nic není černobílé."

"Prostě je na druhý straně barikády a tebe chce přetáhnout na svou stranu - podle ní a té skupinky lidí na jedinou správnou stranu." Davida zjevně přešla nechuť odpovídat.

"Mluvili jste o něčem jako záchrana světa. Před čím vlastně svět chcete zachránit?"

"No přeci před tou skupinou," prohlásil David, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě. "Abych to upřesnil, před skupinou pošahaných magorů, co si myslej, že jen světlo je správný a tma by se měla zahrabat a už víc neexistovat. A abych nezapomněl - právo žít podle nich mají jen dokonalí, svatí a světlem posedlí lidé - jinak řečeno - jsi-li někdo s talentem na temnou magii, polož hlavu na špalek, a je nám úplně ukradený, žes nic neproved."

Monika se po, na Davida neobvykle dlouhé, odpovědi zarazila. Čekala něco jiného - temného superpadoucha, šíleného vědce… ale tohle? Už chápala, proč se David přidal k "odboji" - kdyby skutečně tahle skupinka ovládla planetu, mohl si kopat hrob.

"U nás už tahle skupina ovládla Známý svět, nechci, aby to ovládla i tady, jelikož nevím, jak se odsud dostat," přidal se Honza. Jestli předtím byla Monika zaražená, nedalo se to srovnat s tím, co cítila teď.

"A… jak ses sem vlastně dostal?" zeptala se zvědavě.

"To je trochu delší příběh. Jestli to někdo sepisuje, nejspíš mu vystačí na jednu kapitolu příběhu."

"Ještě nějaká otázka?" ozvala se Anežka.

"Už ne," řekla Monika, ačkoliv se chtěla zeptat na svého bývalého spolužáka. To, co dneska slyšela, jí momentálně stačilo.
"Výborně," tleskl rukama David, "jde se na trénink!"

Ale ne! Já se zapomněla zeptat na tu magii. Jsem to ale husa!

"Začneme tam, kde jsme včera skončili," usmála se Anežka. To znamenalo telekinezi.

Umění hýbat s věcmi patří k těm nejzákladnějším, to však neznamená, že je jednoduché. Dost závisela na magické i fyzické síle dotyčného - pokud čaroděj neměl kondici, nemohl počítat s tím, že uzvedne něco hodně těžkého, i kdyby byl ultramegasupermocný. Ani ti nejlepší v tomto oboru však sami nepohnuli s předmětem více než dvakrát těžším, než byli oni. Tímhle si Monika však dosud nemusela lámat hlavu - doteď se totiž nenaučila pořádně namířit kouzlo, za což mohlo trochu i to, že ji její vlastní magie děsila.

"Né," zasténala, když místo toho, aby zvedla myslí list papíru, prohodila židli oknem. Samotné židle nebyla škoda, nepatřila ani k těm nejmladším, ani k těm nejhezčím a měla jednu nohu menší než zbývající tři, ale pořád to byl rychle letící předmět, který mohl někoho zranit.

"No ty vole," vyjekl David a běžel se podívat z rozbitého okna.

"Anežko, myslím, že špíny na okně se už bát nemusíš," řekl potichu Honza.

"Dobrý, všichni žijou," zahlásil David po pohledu ven. Přivolal židli zpátky, Honza s Anežkou se postarali o úklid střepů a vyčarovali nové sklo.

"Já se omlouvám, já…" promluvila Monika roztřeseně, ale přerušili ji s tím, že se nic nestalo.

Taky to mohl bejt stůl," uchechtl se David, "a to by vůbec nebylo hezký."

"A kde máte vlastně Sašu?" zeptala se na svoji sestru.

"Hned ve vedlejším bytě," odpověděla jí s úsměvem na tváři Anežka. "Včera jsme jí to tam trošku zařídili. Proč, chceš ji navštívit?"

"Jestli by to bylo možný…"

Klidně. Koneckonců je víkend, nebudem tě trápit," schválil jí návštěvu David.

Monika se vyřítila na chodbu a zaklepala na vedlejší dveře. Otevřela jí její starší a ne tak vychrtlá sestra. Zářivě se usmívala. Pobyt kdekoliv jinde než doma jí zjevně vyhovoval.

"Jé ahoj," pozdravila Moniku. "Oni tě pustili z toho tvýho tréninku, jo? Super! Hele, David mi půjčil pár úžasných fantasy filmů, které prej nestojí za hovno, což je dneska vzácnost. Jak se máš? Co říkáš na svoji novou roli?" nepouštěla ji ke slovu a stále mluvila, dokud si nevšimla polekaného výrazu v Moničině tváři. "Co je?"

"Bojím se," přiznala tiše Monika a zahleděla se do země.

"Čeho? Tý světlomilný sekty či co to je?"

"Ne. Své vlastní magie."

"Proč? Kluci říkali, že patříš spíš k průměrným čarodějům, takže nejsi ani tak silná, abys magii nedokázala uhlídat, ale ani tak slabá, že by ses s ní neubránila."

"Vážně? Vždyť ji ani neovládám! A navíc… je to divný… a nepřirozený… radši bych ji neměla!"

"Tohle neříkej," zarazila ji Saša. "Jednou přijde den, kdy za ni budeš ráda. Je to dar!"

"Spíš prokletí," odporovala kousavě Monika, což se k ní vůbec nehodilo. "Jo… nevíš něco o tom klukovi od nás ze třídy, co ho přejelo auto?" odvážila se k otázce.

"Nevím," pokrčila rameny sestra. "Vím jen, že je mrtvý."

"Ale dneska ráno jsem našla tohle." Monika vyhrabala z kapsy u džínů papír a ukázala ho Saše.

"No a? Ten se tam mohl válet jakou dobu."

"Když jsem ho dnes ráno popadla do rukou, viděla jsem, že inkoust ještě nezaschl."

"No tak má holt někdo stejný písmo, no. Nedělej z toho vědu a hlavně - nepanikař. K tomu budeš mít ještě spoustu příležitostí."

A obě sestry se objaly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama