Pravidelná dávka fantasmagorismu

9. října 2013 v 21:26 | Nelogična |  Nudné pobývání ve vesmíru Reality
Haha. V minulém článku jsem psala, že na to dojde. A došlo. Zase píšu deníčkoidní článek. Tentokrát si ani nejsem jistá, jestli to bude jen vtipný...


Jak jste nejspíš pochopili z nadpisu, poněkud mi hrabe. Docela to přesahuje meze běžného hrabání - level myš. Blíží se to k levelu krtek, alias "totální mozkotunel" (nebo level český politik?). Inu, toho, že se pár mých spolužáků jmenuje jako pár mých postav z příběhu (no fajn, chybí mi jen Nikola a David, ale na Nikolu v nevyspalém stavu stejně překřtívám jednu spolužačku, ták co), jsem si všimla už dřív. Jo, v pohodě, to mi nehrabalo. Když mi pak docvaklo, že Janův jmenovec má mírně "davidovskou" povahu, zjistila jsem, že pár lidí má oči jako Anežka, a korunu tomu nasazuje jistá fajn spolužačka, která mi trochu vzhledově připomíná Moniku, ale Monika se nejmenuje (to by mi už jeblo), už to začalo. Krteček mi tuneluje rozum, haha. Kudy se jede do Bohnic? V Praze se nijak extra nevyznám.

S hrabáním souvisí i opětovný návrat pocitu, že lidi mluví o mně. Vlezu do hlučnější místnosti, zaslechnu třebas jen jednu slabiku svého příjmení, a v mozku mi bliká alarm "Pomlouvaj tě, pomlouvaj tě!" Úžasné. Skvělé. Perfektní! Vždyť k tomu ani nemám důvod! No fajn, na základce jsem měla, ale ehm... to byly takový žabomyšokočkopsí války. Prosím, nenuťte mě chodit do hlučných prostor. Uděláte mi tím laskavost.

Všichni pařej strategický hry, jen já jako správnej hipsta sudoku. Je to docela psina, dokud nezjistím, že to vyplňuju blbě. Tehdy mívám chuť vyzabíjet čísla. Ha. Už vím, čím chci být! Číslovrah! Jaké zbraně si asi pořídím?

Tož... od hrabání mozku k zabíjení. Ačkoliv to bráška neví, můj hudební vkus (u kterého téměř všechny interprety nesnáší, protože je poslouchám já) mu zachraňuje život. Vážně, ty debaty přes Skype se nedají poslouchat. Fajn, poslední větou trochu lžu, protože poslouchat to musíte, pokud jste ve stejném domě a nemáte uši zacpaný sluchadlama. Pak se divím, že jsu totál hluchá.

Dvakrát jsem takhlenc musela na email ve škole... samosebou tam mám směřované i emaily od blogu. Je dost možné, že dva spolužáci už o tomhle místu vědí. V poho, mně to neva - heh, aspoň u nich. Bude sranda. Jen, prosím, moji adresu nešiřte dál. Danke.

Tož, na naší škole je jakási písmenkosoutěžka. Mám pár nápadů a momentálně mi v hlavě šrotuje další. Že by konec prokrastinace? Mohla bych rovnou dodělat dvanáctou kapitolu svého milovaného příběhu, který mě momentálně neba, ale nechci se na to vysrat, protože kdybych to udělala, musela bych si sjet celou diskografii Bíbra (samosebou nelegálně, to přeci nebudu kupovat!). Věřte mi, to je pro mě dost krutej trest.

Někteří dělí lidi podle hudebního vkusu, jiní podle temperamentu, učitelky rozlišují podle známek, jistá Cedra dělí lidi na kočičí a psí (pokud ji neznáte... tak... ji prostě neznáte) a já konečně přišla na vlastní dělení lidí.
1. Neujetí - nejsou ujetí. Nekecej! To by mě fakt nenapadlo!
2. Správně ujetí - tedy ti, co jim šibe na stejné mozkové vlně jako mně.
3. Špatně ujetí - buď příliš, nebo absolutně jiným směrem než já. Protože já jsem středobod vesmíru! HAHAHA!

Kromě chemikáře mě rozesmívá i chemická tabulka prvků. Hlavně od stovky vejš. Nezasvěcení nejspíš nepochopí. Muhaha.

A teď zase okénko o vidláčkovi v MHD - prosím lidi, nežužlejte se tam. Je hezké, že si natolik důvěřujete, abyste si navzájem vyměňovali tělní těkutiny, ale taky se může stát, že jedna taková tekutina vylítne ze mě. A né zrovna hezká. Děkuju za pochopení.
Uhýbání lidem je stále docela těžký úkol. Jsem snad Spiderman, abych lezla kvůli vám po stropě?

Touha majznout mladšího sourozence stoupá. Radši někam zalezu, než to udělám.


Protože někam to hodit musím, proto...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama