Aprílové dítě

1. dubna 2014 v 21:42 | Nelogična První, Druhá, Třetí, Stopadesátá |  Nelogično
Sexy název článku, co? To víte, když už mě Múza nepřiměje psát, aspoň mi přihodí dobrý název článku. Díky, ale radši bych námět na tu povídku do soutěže v knihovně vesnice, kam jsem chodila na základku.


Celé to začalo tak nějak žít ještě před kliknutím na tlačítko "Založit nový blog". Jistou představu jsem o tomto blogu měla už v době, kdy jsem se snažila na nohou udržet umírající vzpomínku na mé dětství - můj první blogísek - ano, na něj ta zdrobnělina sedí. Výkřiky dítěte, hrátky s hračkami, první příběhy... jenže všechno moc dětské. V sedmé třídě jsem ho tenkrát opustila, protože jsem si nepotřebovala na blogu vylévat srdce. V osmičce přišel návrat, jenže... jak chcete psát trochu vyspěle na blogu plném dětského obsahu? Né dětinského, dětského. Nešlo to, lidi nechodili, já se posouvala dozadu, aby to žilo. Ne, to nebylo správné. Člověk má jít dopředu - tou správnou cestou, samozřejmě. Tak jsem se rozhodla, že je čas jít dál. Můj první blog stále existuje, ale jen chátrá a blog.cz mu cpe reklamu do záhlaví. Občas tam kouknu. Ticho.

Jaká byla ta představa? Inu, dost jiná od reality. Mělo jít spíš o hodně zasněný blog s krutopřísně originálně pokřtěnými rubrikami (ehm, solárními systémy), plný mých veledílek (taky bych občas musela nějaké napsat, no) a myšlenek. Co nejméně deníku a rubrika (Ne)užitečné tipy neměla vůbec existovat. To by byla škoda, ne? Zvrhlo se to při nápadu ohledně tipů na škrabopis. Stačilo se dívat kolem sebe a najednou jsem měla hromadu nápadů na tipy.

Prvního dubna mi napsal esemesku Bůh: Ey, bitch, estli chceš toho bloga, tak zakládej, jooou, bo ti někdo tu adresu zabere! Fajn, kecám, Bůh na mě hodil bobek, páč na něj nevěřím. Vlastně... mu nestojím ani za bobek. Prostě mi řekl můj vnitřní hlas, který má fakt dobrý rady, ať to jakože založím, jelikož by mi někdo mohl vyfouknout tuto sexy adresu. Tož, tak má sexy ruka najela sexy myší (už nefunguje, R.I.P.) na sexy tlačítko Založit nový blog. Dle mailu tento blog existuje od patnácté hodiny, šestačtyřicáté minuty a pětadvacáté vteřiny prvního dubna dva tisíce třináct. Veverkažel jsem zapomněla heslo, což už nebylo tak sexy, no. Po deseti klikancích na to cosi aktivační mi sdělili, že můžu až za cca hodinu. Víte, on totiž nefakčil ani klíč. Upřímně? Měla jsem chuť se na to vykašlat, ale když už se mé plány uskutečňovaly? Nevzdala jsem to a blog žije.

Tenhle článek jsem si představovala jinak jako spoustu jiných věcí, avšak člověk se musí smířit s tím, že realita je jiná než sen. A občas se taky musí vykašlat na blogy z dětství. Když jeden blog zrušíš, další založíš. To je koloběh. Jednou bloger, (pravděpodobně) navždy bloger. Aspoň tak to mám já. Tenhle svět mi dává i bere. Dává mi možnost být tou holkou, co má za barákem armádu veverek a touží po ovládnutí světa. Můžu vyřvávat do světa svoje pravdy a nikdo mi nedokáže zacpat ústa. Vysmívám se lidem z reálu, ale oni to netuší. Jo, trošku hnusné, jenže mně kolikrát taky neřekli svůj skutečný názor na mou maličkost. Na druhou stranu... ubírá mi to čas, jenž bych mohla strávit... sledováním Black Rock Shooter, jiného anime nebo porna učením se. Haha. Taky nemám takovou motivaci k začlenění se do kolektivu - články z pohledu asociála jsou totiž... jiné.

Zkrátka a dobře/zdlouha a nedobře, Nelogično nám oslavilo prvé narozky. Jsem ráda, že se má myšlenka na ovládnutí světa šíří dál. Uctívejte veverky! Staňte se veverkány a uctívejte hlavu sekty - mě! Ok, to už trochu přeháním. Mizím. Pac a pusu.
Před zveřejněím jsem omylem klikla jinam, ale je to uložený! Jó! Jdu to zapít.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Choi Mari Choi Mari | Web | 2. dubna 2014 v 13:29 | Reagovat

Tak to hodně štěstí k narozením tvému blogu. Taky jsem měla svůj první dětský blog. Nepamatuju už si jméno, ale měl by ještě pořád existovat.
Jo a s těma veverkama...v Anglii jsou snad přemnožený nebo co, páč jich je tu strašně moc.

2 Lory Lory | Web | 4. dubna 2014 v 20:54 | Reagovat

Tak opožděně gratuluju k prvnímu roku :)
Já se občas ne svůj starej blog taky kouknu, ale nechápu jak jsem kdyby mohla psát takový dětský hovadiny :D Máš pravdu, koloběh, jednou blogger, navždy blogger... já jsem to dřív brala jako takový nevim co a teď to beru jako něco, kde se můžu vykecat a zanadávat si :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama