Pár dubnových zjištění

29. dubna 2014 v 21:48 | Nelogična |  Nudné pobývání ve vesmíru Reality
Inu, v poslední době jsem jaksi místo vydávání článků a komentování chrápala, jak asi vidíte. Jdu to napravit. Hm. Možná.


Pondělí nesnáším, protože je pondělí.
To dává smysl, že? Člověk nemůže chrápat, jeho mozek mu ještě o půl druhé ráno tvrdí něco ve smyslu "spánek je pro nuly", pak musí vstávat, aby vyrazil do školy. A když má volno? No, to obvykle nastává takové to pondělí, kdy hoši vylezou s pomlázkama, aby našupali holkám. Oni to jaksi občas přeženou. U nás nikdo nekoledoval. Máme tu na to moc málo zjemců a jaksi se obávám, že dědové by si při prohánění děvčat a sípání "hody hody" ještě něco udělali. Teď vážně - představa dědy o holi, jak se pokouší koledovat, je sakramentsky vtipná.

Nikdy nepodceňujte žádný předmět jen kvůli tomu, že vám jde. Další test z něj poserete.
Vážně. V jednom předmětu se mi to povedlo dvakrát. Haha. Nechtěla bych ty kraviny opravovat. Občas učitele fakt lituju. Občas. Jen občas. Většinou se ďábelsky pochechtávám. Jsem totiž zlá a směju se cizímu utrpení.

Někdy se výlety mění v něco jiného. Pokud se študáci mají sami dopravit na místo určení a ve městě se nevyznají, vzniká z toho jakási výzva.
Jo, za tyto výlety bych chtěla poděkovat všem, co dělali přijímačky na gympl. Jste skvělí! Muhaha! A za dalších pár budu moct děkovat čtvrťákům. Pokud bude někdy mezi články moc velká odmlka, pravděpodobně jsem se při cestě ztratila. V takovém případě mě koukejte najít.

Rodičovské schůzky se dají přežít! Neuvěřitelné!
Nekoukejte tak, já se tentokrát fakt trochu bála. Ono nakonec nebylo zas až tak proč, ale... inu, jsou to třídní schůzky. Třídní schůzky. Vám tohle slovní spojení nepřijde prostě děsivý? Zní to jako rozsudek smrti.

Asi jsem cvok.
Před víc než měsícem jsem se rozhodla něco udělat s tím, že když mám zrovna "svůj normální výraz", vypadám jak uprchlý masový vrah. Občas zdvihnu koutky úst. Prý se tomu říká úsměv. Snažím se u toho myslet na něco pozitivního, jelikož falešnej u mě vypadá fakt fest falešně. Třeba na spoustu čokolády na tomto světě, kterou jsem ještě nesnědla. Nebo na to, jak tenhle svět ovládnu díky armádě šílených veverek a gumových kachniček. A taky díky Vám, jelikož Vás právě programuju, muhaha. Když jsem se takhle zazubila na jednu ženštinu, nasadila výraz "zhebni, čůzo". Většina lidí se naštěstí takhle nezagezichtí po zaregistrování pohybu mých obličejových svalů. Navíc jsem zjistila, že mi to pomáhá s mými problémy s mezilidskou komunikací probíhající face-to-face. Jestli se budu zubit ještě víc, možná budu jednou jednat s lidmi normálně a né na úrovni "Sheldon Cooper". Navíc je teď svět nějak hezky pozitivní... až na pár momentů.

Podvádím v duchu veverky s ježky, ale nic jim neříkejte, ano?
Ehm... vždyť jsou tak rozkošní a... bodlinatí! Dál se radši zdržuji komentáře.

Vzkaz pro starší osoby spěchající domů z Kauflandu: Já Vás pustím sednout! Fakt!
Jo. Nemusíte mě kvůli tomu předbíhat a tvářit se jako světolordi. Fajn, pokud nehrozí, že se do toho busu pak nenacpu, tak to neřeším, avšak... trošku slušnosti, prosím. Pak si stěžujete na zkaženou mládež. By mě zajímalo, od koho to odkoukala. (I když je fakt, že ty smrady, co si držej místo, bych někdy taky zaškrtila.)

Nejspíš existuje něco jako války mezi vidlákovy.
Ti osmiletí smrádci, s kterými občas jezdím, poznali, že nebydlím v jejich vidlákově, ale až v tom dalším. Tuhle se do mě kvůli tomu pustili. Naštěstí jen vyhrožovali zmlácením. Je jim osm a vypadají jak děcka ze školky. Ačkoliv jsem na "já v jejich věku" alergická, musím prohlásit toto - já byla v jejich věku vyšší! Je to docela blbý, protože se je člověk bojí od sebe třebas jen odstrčit, aby je nezmrzačil. Z hochů možná jednou budou hodně velcí vlastenci. Hodně velcí.

Nemám úctu ke svému hudebnímu sluchu.
Múza mi to oplácí. Po povídce do soutěže v jedné knihovně nemůžu psát. Vůbec. Fajn, schválně jsem si pouštěla kdejakou srajdu za to, že lenoším. Mozek si vytvořil jakousi imunitu či co. Tak už radši hledám v popu jen to, co mi přijde fajn.

Fajn, tu úctu už získávám. Tohle si pusťte, zbavte se předsudků vůči popu a vnímejte text. Tímto se loučím. Nazdar.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Choi Mari Choi Mari | Web | 30. dubna 2014 v 10:51 | Reagovat

Výlety na neznámá místa znám velmi dobře. Vždycky chvíli bloudím...a to i v mém rodném městě.
Já jsem prý cvok určitě. Nebo si to alespoň myslí snad úplně všichni, kromě mě. Taky se všichni kolem mě strašně rozesmějí, když prohlásím, že jsem naprosto a úplně normální.
Pondělí? Nejsi vzdálená příbuzná Garfielda? Ten ho totiž taky nenávidí.

2 Nelogična Nelogična | E-mail | Web | 1. května 2014 v 16:16 | Reagovat

[1]: Příbuznost z Garfieldem jsem ještě nijak extra nezkoumala. Půjdu to zjistit.

3 Lory Lory | Web | 2. května 2014 v 16:06 | Reagovat

Pondělí nemá nikdo rád, to je logická :D
Jo, tak přesně, já jsem takhle podcenila matiku a šup dvě čtyřky po sobě :D Ještě pořád jsem si to neopravila, nevim co budu dělat, už je skoro konec roků!!! O_O
Já měla ze třídního sněmu taky celkem strach, ale nakonec to dopadlo přijatelně a třídní se na mě druhého dne dokonce usmála, což se mi nestalo za tenhle rok ani jednou!!! Co jí to ta máti nakukala ježiši, ještě si bude myslet, že pracuju pro charitu nebo něco podobnýho :D
Já mám taky dost hozenej škleb :D To je normální XD Jo tyhle prcky znám, je to všude stejný :D

4 Melanie Melanie | Web | 8. července 2014 v 19:58 | Reagovat

Marina! Konečně někdo, kdo ji má taky rád! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama