Říjen 2014

Šestnáctá kapitola

30. října 2014 v 22:00 | Rádoby datlér amatér |  Ti "správní" - střípky kapitol
Vítejte u pořadu "Nelogična to stále nevzdává, ale pěkně na to psaní kašle!" Dneska si ukážeme, jak se dovede protáhnout taková prokrastinace. Předchozí kapitola sem byla umístěna v květnu, ne? Hah, asi jsem předběhla Faint a její pauzy mezi kapitolama, jéj. (Zdrafím!) Navíc obsahuje nedostatek určitých postav, což si ale plánuju vynahradit v příštích částech příběhu, takže bacha. Teda, pokud se na to nevykašlu nebo je všechny nějak nezabiju. Taky možnost, nó.

"Nesoudím lidi podle vzhledu... nesnáším zmalovaný krávy!"

26. října 2014 v 21:59 | Nelogična |  Záznamy mozkové činnosti
Uhm, jaksi mám nepsané pravidlo, že nebudu zveřejňovat po sobě dva články do stejné rubriky. No. Momentálně to však nevypadá na nějaké to pseudoumělecké veledílko a myslím, že návodů a výzvy bylo v poslední době dost, zatímco v téhle rubrice toho (i přes délku její existence) příliš není. Navíc, tohle je téma, o kterém jsem už chtěla napsat před nějakou dobou. Ano, tehdy to souviselo s jedním článkem na titulce, tentokrát zase s něčím jiným (konkrétně video na YouTube).

O vegetariánech, veganech, všežravcích a... to je asi vše

18. října 2014 v 23:32 | Nelogična |  Záznamy mozkové činnosti
Každý preferuje něco jiného - někdo rád maso, jiný ho odmítá. To je v pohodě, koneckonců, i bez řízků se dá dost dobře žít. Pohroma nastává, jakmile se mezi vegetariány začnou míchat "vegetariáni" (nebo mezi vegany "vegani") nebo se jedinci ze všech tří táborů (ano, vegetariáni a vegani jsou zvlášť, vážně to není to samé) snaží přesvědčit ostatní, že jen jejich způsob stravování je správný. Co nejstupidnějšího vypustili z úst/klávesnice? Jaký na to mám názor? Ano, přesně o tomhle bude celý článek, nic o tom, jestli je jíst či nejíst maso správné.

Tak nazpaměť, jo?

14. října 2014 v 21:45 | Sprchozpěvák |  Výzva přijata!
Není nad to mít rozdělanou nějakou challenge. Člověk zjistí, že má v názvu 2014, podívá se do kalendáře, udiveně se zatváří a radši jde sepisovat něco o zhůvěřilosti, kterou si vybere.

No, nazpaměť... jako první se mi vybavilo několik písniček z dětství, ale radši jsem to zavrhla. Nechci, aby tu někdo pochyboval o mém duševním zdraví. Jsem naprosto v pořádku, což jistě z mých článků jen srší. (Obzvlášť z těch o mých plánech na ovládnutí světa.) Když tak na to koukám, dlouho jsem vám sem nevrážela své oblíbence. Je libo Linkiny?
Na tomhle songu jsem jaksi dost závislá. Teda... nějakou dobu ho neslyším vůbec, pak jednou a přehrávám to pořád, pořád, pořád, pořád, pořád, pořád, pořád, pořád, pořád, pořád, pořád, pořád...
Ono by to stačilo napsat jednou, ehm.
Zkrátka a dobře - když si něco pouštíte pořád dokola, tak se to prostě časem naučíte. Teď mi to tu hraje už podruhý. Asi bych měla vypnout internety a věnovat se škole, ale... musím to doposlouchat! Pak znova!
Další z článků, co si nezasloužily perex, no. Dokonce je to dlouhý jak ksichtknihový status. Mohla bych to ještě prodloužit nějakými intelechtuálními výžblepty. Mohla.
Tak... co třeba říkám na ebolu?
Netuším, proč bych měla vyvádět. Dokud to není tady, není důvod k panice. Pokud se to rozšíří sem, tak taky nebude důvod k panice. No a jestli to dostanu, tak už mi panika stejně nepomůže. Vážně, radši si dejte čokoládu.

Obětování gumových kachniček

12. října 2014 v 22:22 | Grafikoprznič 2000 |  Nelogično
Je to tady. Chvíle, na kterou všichni čekali. Nelogična už zase zapnula Photofiltre a spáchala neuvěřitelná zvěrstva. Je to tak zhůvěřilé, že i perex utekl.

Víte, občas přijde čas, kdy každého blogera napadne vytvořit si... nějakou sexy ikonku. Nejlépe o velikosti té oznamující členství v ÁKá. No, přišlo to i na mě. Jako, fakt se pořád necítím na nějaké klubování, ale... prostě jsem musela. Stačí? Jde totiž o ikonky, bez jejichž existence se nadále vesmír neobejde. Dávat si je do menu nemusíte, to obstarají mé veverky.
Ano, připisování "gumovou kachničku" považuju za zbytečné. Obrázek řekne víc než Rafaelo. Jak Vám jistě došlo, toto je verze pro muže. Muže. Ehm. Soráč, Justine. Smůla.
Verze pro ženy (Justine, pro ženy, smůla). Ok, kdo je tu žena jako fakt žena? Já to asi nebudu. Jdu brečet.
Verze pro ty, co se necítí být ani muži, ani ženami. Nebo se cítí jako jedno z toho, avšak nejsou tím. Víte, kam tím mířím, né? Áno, k další trapné narážce! Jé, to je tak vtipné!
Pro osoby trpící roznásobenou osobností. Jsme všude děsně diskriminovaní, ale furt lepší než být otravní jak liberální feministky (ehm, ehm, EHM).

K čemu to vůbec slouží?
No, asi k sčítání lidí, jenž obětovali gumovou kachničku. Ono to nebývá na první pohled moc znát - pokud to daná osoba neřekne, což neudělá. No jo, obětovači jsou diskriminovanější než osoby s roznásobenou osobností. Pořád ovšem neoplývají agresivitou liberálních feministek. Strčit si to můžete kamkoliv. Třeba si to nalepte na čelo. Bylo by fajn mi dát do komentářů vědět. Taky někdo může pochválit mé hustodementskydémonskykrutopřísné Fotoufiltrskills. Samozřejmě, nikoho tu do lhaní nenutím, ale...
Srazy nebudou, smůla. Bilderberg moc žere rozpočet a ti jejich fanoušci (=konspirátoři - oni tam ve skutečnosti chtěj bejt taky, jen to zapírají) taky.

Fajn, celý to dělám jen kvůli tomu, že udělat ikonku s gumovou kachničkou byl můj celoživotní sen. Nikam to nedávejte, mějte soudnost! Dám si to do menu za Vás, o mně je všeobecně známo, že soudnost naprosto postrádám. Někdy zítra. No.
(A v úterý čekejte další intelektuální článek - mjůzik čelenž.)

Jak najít bránu do Pekla?

7. října 2014 v 23:07 | Nelogična |  (Ne)užitečné tipy
Nastal čas na jeden z dalších návodů, bez kterých se už dneska člověk prostě neobejde. Tentokrát opět budeme cestovat do zajímavé destinace - Peklo s velkým P. Nebo aspoň k té bráně. Nemusí vás pustit dovnitř, že jo.
Mohlo by se hodit, pokud by se nepovedlo vyvolávání Satana. Když nechce ten Mástrpekelník k vám, musíte vy k němu! (Popřípadě se obejít bez něj, ale to nedoporučuju.)
Jste připraveni?
Ne?
Tak ok, jde se na věc!

Momentální myšlenky

2. října 2014 v 22:38 | No... asi nějakej myslitel |  Nudné pobývání ve vesmíru Reality
Ono se to nezdá, ale já pořád žiju, jen jsem líná se ozvat. Když už líná nejsem, tak nad tím moc přemýšlím a házím články do rozepsaných. Safraporte, takhle zoufalý úvod jsem už dlouho nepsala.