Setkání s minulostí

17. listopadu 2014 v 1:14 | Rádoby datlér amatér |  Absurdní fikce
Při prvním pohledu na současné téma týdne mne napadlo, že bych zase mohla sepsat nějaký ten návod - třeba jak první krůčky rozhodně nedělat. Nechci se nafukovat, ale v tomhle mám fakt parádní praxi. Potvrdí deset gumových kaxhniček z devíti. Pak se mi ovšem do hlavy vkradl hlásek šeptající: "Helé, Nelogičnó, už dlouho jsi na blogu nevystavila něco, čemu by se dalo říkat příběh! No ták, piš!"
"Ale to nemůžu! Psát o sobě je děsně egoistický!" namítala jsem.
"Nepředstírej, že nejsi egoistická. Vědí to všichni, tak nač to zakrývat?"
"Ne! Vždyť by z toho zase vylezla totální zhovadilost!"
"Prostě to napiš."
Hlasům v hlavě se prostě odporovat nedá, tak tu teď sedím a sepisuju něco, do čeho by se žádný soudný člověk asi nepustil. Má soudnost je naštěstí v mínusu, takže se do toho můžu pustit.


"Hm... co jsem to vlastně hledala?" ptám se sama sebe, když zase bezduše civím do monitoru svého notebooku, zatímco venku to žije. Chvilku přemýšlím, pak to radši vzdám a bezduše bloudím všemi těmi internety. Zaslechnu zvláštní klepání na okno. S otráveným výrazem vstanu a udělám ten jeden namáhavý krok, abych mohla otevřít. Vím, že i kdybych onu ťukající ignorovala dál, ona by si ke mně do pokoje stejně cestu našla. Ano, jiste si říkáte, že normální lidi neťukají na okno v prvním patře, když chtějí dovnitř, ale tohle rozhodně nevypadá jako člověk.

"No to je dost!" spustí na mě veverka, když konečně může z parapetu do tepla mého pokoje. "Fakt se děsně couráš! Ani učesat se neumíš! Takhle chceš ovládnout svět, jó?" ryje do mě. Vím, že hádat se s ní nemá cenu, tak radši mlčím. Chvíli se na sebe mlčky díváme, než mi dojde, že teď ze sebe musím něco vykváknout. No jo, mé EQ nikdy nedosahovalo zářných výšek.

"Co chceš? Vždyť jsme spolu o těch plánech mluvily do jedný ráno!" zabrblám otráveně a doufám, že brzy odejde. Mám ji fakt ráda, ale dneska bych radši nepřemýšlela nad ovládnutím světa za pomoci její armády.

"Chci ti někoho představit, akorát... nevím, jestli bys měla vůbed opouštět své doupě. Bez pardónu, vypadáš jak mrtvola."

"Takhle vypadám vždycky. Proto taky nekoukám na filmy a seriály o zombících - stačí, když se kouknu do zrcadla! Pokud někdo čeká venku, tak..."

"Šmankote, nikam nechoď! Měj soudnost!" prosila mě.

"Asi mě ještě moc dobře neznáš," ušklíbnu se, naznačím jí, aby zas odešla, zavřu okno a nějakým zázračným způsobem se bez nějakého ublížení na zdraví dostanu na čerstvý vzduch. Zahlédnu pár postav schovávajících se za stromy. Hm, proč takové tajnosti? To se stydí?

"Chudinky, budou mít trauma, až si tě prohlédnou," zavrtí hlavou veverka, i přesto však odhopká k schovaným osobám a vytáhne je z úkrytu. Musí ke mně, ať chtějí nebo ne. Když se tak na ně dívám... nejsou mi nějaké podobné? Eh? To jsem já? Páni, dneska mi to pálí.

"Tak holky, takovou zrůdičkou se stanete, až vyrostete," promluví zrzečka. Co to mele? Jaká zrůdička? Vždyť jen vypadám jak chcíplotina, to není zas až tak hrozný. Snad. Fajn, je to hrozný. No, v minulosti jsem nevypadala o moc líp, takže nejde o moc velkou změnu.

"Ahoj," zaculí se na mě nejmenší z nich, oděná celá v růžovém. Jak já tu barvu nesnáším! Úplně vypaluje oči! "Máš pořád ráda čarodějky?" zeptá se s nadějí v hlase. Druhá dívka, o trochu vyšší a s kratšími vlasy, zpozorní. Tahle naštěstí nemusí růžovou. Uf.

"Už ne," zavrtím hlavou. Obě dvě se na mě zděšeně podívají. Vím, pamatuju si na tu dobu, když jsem sama sobě slibovala, že ten komiks nikdy nepřestanu žrát. Ehm, nemůžu za to, to tvůrci. Celý to... ehm... ztentili.

"Hm, nevadí. Ale s příběhy jsi nepřestala, že ne?" probodává mě smutným pohledem.

"Samozřejmě. Proč bych to vůbec dělala?" divím se. Chudák holka, vyděsila se kvůli mé první odpovědi. Teď zas září jak slunko.

"Podívej, co teď píšu," vyloví odkudsi papír s vytištěným textem. Poznávám to. První kapitola jistého příběhu, u kterého doufám, že zůstane navždy pohřben v hlubinách internetu. Taková ztůdnost! Hm, bylo mi deset, co bych taky mohla čekat.

"Pěkný," zamumlám a podívám se jinam. "Ukázala bych ti něco ze svého repertoáru, ale nemám to vytisklý." Naštěstí, dodávám v duchu.

"Dodělat to dalo dost práce," zabrblá třetí děvče. Je stejně vysoké jako já, tváří se jak kakabus a momentálně se cítí být děsně jiná než ostatní. Poznávám ji. Jsem to já, když jsem se vrátila na onen první blog a pokoušela se to nějak vyspěle vést. Nešlo to, ale aspoň jsem se tenkrát vypsala z pár věcí a taky jsem dokončila ten příběh. Vážně, nehledejte ho. Prosím.

"A dodělala jsi ten náš?" ozývají se hned dva hlasy. Jeden z nich patří oné slečně, jež se zděsila nad tím, že už nežeru W.i.t.c.h. Ta druhá vypadá jako jakýsi přechod mezi touto a pokračovatelkou prvního blogu alias tou úplně nejvíc jinou.

"Ne. Pardon, ale to se fakt nedalo," zavrtím hlavou. Tváří se, jako by mě chtěly zabít. Radši ustoupím. V období jedné z nich jsem se dost ráda hádala a nešla pro ránu daleko. Aspoň na internetu.

"No tak, nemračte se," zazubí se mé nejmladší já. "To je v pohodě. Já toho taky dost nedokončila. Komentují ti to aspoň lidi?"

"Víc než vám všem," usměju se. Začíná to být příjemnější. Tváří se trošku nedůvěřivě, ale to mě nezajímá. Aspoň už na mě nejsou naštvané kvůli nedokončenému příběhu.

"Páni. Mně to moc lidí nekomentovalo a to jsem dala adresu i spolužákům!" zamumlá růžovka.

"No, u tebe jaksi ani nebylo co komentovat. Měla jsi spíš obrázkový obsah, navíc né svůj," řekne ta děěěsně jiná. Malá se zatváří poněkud nešťastně.

"Ale když já kreslit neumím! Co mám pak dělat?"

"Aspoň to zkusit. Stojí to za to," prohlašuje ona ještě-fanynka-čarodějek. "Když ti někdo nadává, vynadej mu hůř! Vážně! Jsou to jen podlí závistivci!"

"Jo, chtějí tě jen odradit od splnění snu!" přitakává pokračovatelka povídky od ještě-fanynky-čarodějek.

"Holky, tohle jí neraďte, je to úplně pitomý," ozvu se naštvaně. "Chce to trochu soudnosti a tu ona - narozdíl od nás - má! Počkej, ty jsi říkala něco o daní adresy spolužákům? To nebyl nejchytřejší nápad, věř mi."

"Samozřejmě! Proč by nebyl? Vždyť jsou všichni v pohodě!" diví se.

"Hm. Zatím," zašeptám.

"Co jsi říkala?"

"Ále, nic" mávnu rukou. "Teď už s tím stejně nic neuděláš. Jen si teď dávej bacha, co tam napíšeš. To platí i o tobě," podívám se na tu strašně jinou.

"Já za to nemůžu, že mě nechápou! Prostě jsem unikátní! Originál! Jedinečná!" vyhrkne. Rozchechtám se. Hned na to se zatváří, jako bych jí sebrala plyšáka.

"Hm, tohle k ničemu nevede. Co jsem si taky mohla myslet, že? Mnoho Nelogičen pohromadě nedělá dobrotu. Naštěstí mě napadlo nepřitáhnout tu jinou verzi Nelogičny a další dvě tvý identity. Holky, šup zpátky!" rozkazuje veverka. Rozloučím se s nimi a dívám se, jak mizí. Jedna důležitá věc mi vrát hlavou.

"Proč jsi je vůbec přivedla?" zeptám se své zrzavé kamarádky.

"Aby ses poučila z minulosti, že by? Nedělej ty stejný blbosti jako ony a jednou ovládneš svět!"

"Hm. Fajn, to zní rozumně."

"Jo a taky, abych ti připomněla, že ty blogy ještě existují. Jestli to dotáhneš až na tu světovládkyni, někdo by to mohl zneužít proti tobě, což by nedopadlo moc dobře. Koukej zahladit stopy, ano?" zatváří se vážně.

"Rozumím," zamumlám, když odhopká pryč. "Zahladit stopy."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Natas Natas | Web | 17. listopadu 2014 v 8:54 | Reagovat

Ovládat svět bych nechtěla, stačilo by mi, kdybych ovládala samu sebe.

2 Lukáš Lukáš | Web | 17. listopadu 2014 v 13:47 | Reagovat

[1]: ani jedno z toho není až tak složité, když jdete cestou duchovní (jen upozornuji že se nejedná o vstup do organizace ale pouze o samostatnou činnost)

3 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 17. listopadu 2014 v 20:54 | Reagovat

Nemá smysl hádat se s hlasem v hlavě, stejně vždy vyhraje.

[1]: Přidám se a povím, že bych svět také řídit/ovládat nechtěl, ačkoliv to zní lákavě... když sleduji Skandál asi bych umřel na infarkt. :D

4 Lory Lory | Web | 17. listopadu 2014 v 21:30 | Reagovat

Být egoistická svým způsobem je dobře, pokud to není přehnané, takže je to v klidu x) Tak ta povídka je dobrá, vlastně co já jsem od tebe čekala, jinak to ani dopadnout nemohlo xD

5 Nelogična Nelogična | E-mail | Web | 19. listopadu 2014 v 15:52 | Reagovat

[1]: [3]: Ha, aspoň nebudu mít takovou konkurenci! :D

[4]: Děkuju moc :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama