Vánoční povídka? Takhle pozdě?

1. ledna 2016 v 0:24 | Rádoby datlér amatér |  Jednorázové trdlotiny
Tenhle tentononc jsem měla rozepsanej ještě z loňska. Novoroční článek dle tohoto pravidla bude nejspíš na Velikonoce. Meh, nevadí. Někde v průběhu psaní jsem vzdala popisy, takže to bude nejspíš dost matoucí. Prostě uzřete moji vizi Česka o Vánocích za x let a přeju šťastný nový rok, měsíc, týden, whatever. Prostě šťastnou existenci po neomezený časový úsek.


O bilých Vánocích

Pověsti říkají, že většinu českých hradů obývá bílá paní. Jiné zase mluví o vodnících. Ačkoliv se ví, že neexistují, každou chvíli někdo prohlašuje, že něco viděl. Ať už šlo o výše zmíněná stvoření nebo duchy, anděly, některou z biblických postav popřípadě zeleného mužíčka, vždycky se našla osoba, která onu bytost údajně viděla. Kvůli tomu vznikaly spory mezi lidmi. Na jednom se však shodli všichni - sníh už dlouho nikdo nespatřil.

"Viděli jste tu předpověď počasí?" ptala se otylá dáma. "Už zase budou Vánoce na blátě. Jako vždycky. Člověk by si řekl, že když tu existuje ten vědeckej tentononc na ovládání počasí, tak s tím něco udělaj! Vono nic! Diskriminace! Máme právo na sníh!"

"Výborně! Nejdřív se skrývají a po odhalení ani neudělají nic pro národ! Co jsme taky mohli čekat, že? To chce protest!" prohlásil starší muž a bouchnul pěstí do stolu. Lidé poblíž souhlasně přikyvovali a cosi bručeli.

"Možná by prostě stačilo jim slušně říct, že chceme sníh. Nemusíme hned kvůli tomu demonstrovat," namítl mladík sedící poblíž. Závistivě sledoval, co pijí ostatní.

"Ty bys na všecko taky šel přes mír a kytičky, co? Víš, kde bychom byli, kdyby všichni byli takoví hipíci jako ty? V prdeli! Dávno mrtví!" Ostatní přitakávali. "A vůbec, proč si pořádně nezachlastáš, když už jsi tu?"

"Řídím," povzdechl si. Kdosi jej zalitoval, někdo další se škodolibě zasmál a ten zbytek se dál věnoval debatě o počasí.

"Chce to definitivně protest! Něco takového si nemůžeme nechat líbit!"

"A když nám nevyhoví, tak proběhne defenestrace! Nikdy jsem nečekal, že se ještě něčeho takovýho dožiju!" Všichni se zvedli a odešli.



"Chceme náš sníh!" vykřikoval dav na ulici. Jistě, původní skupinka demonstrujících byla malá, ale cestou se k nim připojilo dost lidí, kteří prostě neměli nic lepšího na práci. Někteří z nich ani doteď nevěděli, za co se vlastně demonstruje. Dokonce se k nim připojila i část ostrahy objektu stojícího před nimi. Šlo o budovu obehnanou plotem, z jejíž střechy trčela prapodivná anténa.

"Jo! Za rodinu! Za prezidenta! Za národ!" Zatímco v minulosti bylo považováno za revoluční, když se hlavou státu stala žena, dnes už by to nikoho nezaujalo. Češi se proto rozhodli být u posledních voleb co nejoriginálnější a zvolili si půllitr. Ten pouze mlčel a reprezentoval. Zároveň zmizel novoroční projev a podobné záležitosti. V průzkumech se lidé vždy shodli na tom, že lepšího prezidenta si zvolit nemohli.

"Co chcete?" ozvalo se z rozevřeného okna.

"Chceme náš sníh! Cožpak nás neslyšíte? Udělejte něco pro tenhle národ!" odpověděl dav. "Bílé Vánoce!"

"Bílé Vánoce? No, pokusíme se, nemůžeme však nic zaručit. Nejsme kouzelníci, abychom jeden den udělali tropické vedro a druhý chlad," vysvětloval trpělivě pracovník.



Během několika dnů se postupně ochladilo a začal padat sníh. Ještě předtím však padly výpovědi celé ochrance - přece jen, přidat se k demonstrujícímu davu je neodpustitelné selhání. Všichni se radovali z pohledu na padající sníh. Jakožto lidé, co tento bílý zázrak (o kokainu nemluvím, toho bylo vždycky dostatek) nikdy nezažili, se nepřipravili na případné problémy. Ty na sebe nenechaly dlouho čekat.

"Katastrofa! V Praze sníh způsobil kalamitu!" rozhodila rukama právě vstoupivší dáma.

"Vždyť tam napadlo pár milimetrů!" odporoval jí kdosi.

"No právě!"

"No jo, Praha. Pche. To u nás…" začal důchodce, ale byl přerušen jiným.

"Co u nás? Vždyť nejezdí autobusy! Děti jsou doma."

"Cože? Takhle se ulejvat? Já těm spratkům ukážu!" pohrozil holí vzduchu.

"Víte, kolik lidí si něco zlomilo?"

"Kolik?"

"Hodně!"

"Ti vlastizrádci!" začal ten samý, co minule. "Tohle je atentát! Vražda! Za nimi!"



Před budovou s přístrojem na ovlivňování počasí se opět vyskytl rozvášněný dav. Tentokrát čekal jeden z pracovníků pár metrů za plotem. Jít blíž by nebylo moudré.

"Víte, co jste způsobili?"

"Sníh," odpověděl. "Proč?"

"Kalamitu, vy holomci! Na vaše kraviny jdou prachy z našich daní a vy pak uděláte tohle! Vlastizrada!" bouřili se lidé.

"Pane, na to nejdou peníze z vašich da…" snažil se vysvětlit, ale někdo mu skočil do řeči.

"Mlčte, mě poučovat nebudete, mladej! Teče vám mlíko po bradě a vy si mě odvolíte poučovat! Tohle jsem si za svého mládí nedovolil! Svět jde do sraček!"

"Pane, budete tu hulákat dlouho, nebo už můžu odejít?" Na ostatní zapomněl.

"Co si to dovolujete? Já ještě neskončil!"

"Dovoluji si odejít a dát vše do původního stavu." Otočil se a běžel, jak nejrychleji dokázal.
A tak v Česku opět byly Vánoce na blátě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama