Noční výlevy o mém blogování

11. července 2016 v 23:59 | Nelogična |  Záznamy mozkové činnosti
Tenhle blog mám přes tři roky. Svůj úplně první jsem si založila přesně před devíti lety (teda, pokud tenhle článek nevyjde dvanáctýho, protože si k tomu nedokážu sednout dřív, no). Teď jsem chtěla napsat něco vtipného, ale asi se na nic nezmůžu. Nikdy jsem nečekala, že bych u něčeho tak dlouho vydržela. Taky jsem nečekala, že takové výročí budu "slavit" sama. Vlastně... to jsem čekala.


Když jsem si jako desetiletej spratek (pod dohledem sestřenice mýho táty - říká se tomu "prasestřenice" nebo prostě teta?) založila svůj první blogísek, nějak jsem si nedovedla představit, že se jednou změním. Obloha je modrá, slunce září a malá Nelogična bude blogovat na stejné adrese do skonání světa či skonání blog.cz - takhle nějak vypadala má vize. Nejprve to všechno bylo o kopírování "hezkých" obrázků z internetu, sestavování postaviček v dollmakerech a sem tam něco o W.I.T.C.H., akorát "kusowky" a podobný věci scházely.

Jednoho dne jsem se, inspirovaná někým jiným, rozhodla, že napíšu příběh a budu ho dávat na blog. První kapitola měla asi čtyři věty a neuměla jsem dávat Enter, takže jsem oznámení "Konec 1. dílu" oddělila od děje tečkami. Wunderbar. Co se týče ohlasů, některým se to dokonce líbilo. Nechápu. V dalších kapitolách už přibývalo děje a ubývalo mé celkové neznalosti, neboť jsem se naučila používat ono zázračné tlačítko Enter a psát ď, ť, ň. Věřte mi, hned to vypadalo o něco líp. Děj to nezlepšilo - jelikož jsem nic nepromýšlela dopředu, házela jsem tam, co se mi zrovna zachtělo. Z původního příběhu o "princezně" se najednou stalo něco jako hodně špatné mahou shoujo.

Tehdy najednou začalo frčet mít dva blogy, tak jsem si taky založila ještě jeden. Snažila jsem se rozjet soutěže a neskutečně se divila, že se jich nikdo neúčastní. Po sázce se svým bratrem se z onoho kousku internetu nakonec stal blog o mé vymyšlené partě superhrdinek. Bylo to špatný. Kreslila jsem k tomu ilustrace v Malování. Myší. Ano, až takhle špatný to bylo, vážení. Myslela jsem, že u toho vydržím a jednou ten příběh vydám. Teď se k tomu veledílu nehlásím.

Někdy okolo jedenácti - třinácti jsem byla neskutečně hádavá a za každý "špatný" komentář jsem div nevyhlašovala blogoválku. Tohle je jeden z důvodů, proč mám občas pocit, že jakékoli snahy o zahlazování mých stop nemají cenu - ty komentáře na cizích blozích můžou smazat jedině ti autoři blogů, já nad tím nemám žádnou moc. Upřímně, netuším, kolik z toho se ještě válí na netu, a ani to nějak netoužím hledat.

Přišla chvilková odmlka, neboť hraní MMORPG mi najednou přišlo zábavnější. Na návrat došlo vždycky, když jsem si potřebovala někomu postěžovat a přišlo mi už blbý s tím otravovat spoluhráče (nebo když jsem si zrovna vzpomněla). Taky jsem si myslela, že tu hru budu hrát do alelujá. Ok, teď se k tomu vracím, avšak já s tím jednou skončím!

Samozřejmě, jakožto extrémní inteligent jsem používala blogovou přezdívku i na sociálních sítích, takže mě spolužáci našli. Když jsem se v osmičce vrátila ze školy v přírodě a měla už pokrk jedné své spolužačky, napsala jsem článek, kde jsem ze sebe vysypala všechno, co bych si v reálu netroufla říct. Druhý den jsem ji z nějakého důvodu viděla brečet za školou. Upřímně, ačkoliv jsem kvůli ní párkrát řvala doma, cítla jsem se trochu blbě. Dodnes netuším, jestli to bylo kvůli tomu článku, ale je pravděpodobnější, že nakonec ne a já se úplně zbytečně cítila jako hajzl.

Nějakou dobu po ukončení činnosti na "hlavním" blogu (vedlejší skončil dřív) jsem založila tenhle blog. Bylo mi šestnáct a myslela jsem, že se nezměním. Změnila jsem se a očekávám, že za rok budu zase jiná. Za většinu toho, co jsem publikovala tady, se dokonce moc nestydím, takže myslím, že účel splněn.

Co jsem se tedy za ty roky naučila?
  • Pravopis (až na čárky, ty mi občas ulítnou)
  • Vyvinula jsem si nějaké estetické cítění (snad)
  • Ilustrace v Malování prostě ne-e
  • Nezahajovat blogoválky kvůli tomu, že mě někdo nadšeně nežere
  • Dělat seznam s odrážkami
Co jsem se stále nenaučila?
  • Psát si články do zásoby, kdybych měla tvůrčí krizi
  • Nebýt líná
  • Nenaznačit aspoň jednomu spolužákovi, že mám blog
  • Dodržovat sliby (eh...)
Proč tohle všechno vůbec píšu?
Abych si mohla připadat trapně, až si to budu číst někdy v budoucnu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama