Poklad

18. září 2016 v 0:47 | Nelogična |  Jednorázové trdlotiny
Víte, jak se všude válí všechny ty příběhy o lovcích pokladů? Eh?
Takhle má vypadat úvod, ne?
Nemá.
Ok, je to jedno, já dneska padám, mějte se tu hezky.


"Už tam budem?" zeptal se jeden z členů skupiny mířící tmavou chodbou opuštěného domu. Vůdce party vzhlédl od plánku, na který si svítil baterkou, místo aby pořádně osvětloval cestu před nimi, a odpověděl:
"Jo. Někde tu jsou dveře."

"Možná by bylo chytré tou baterkou posvítit před sebe," zabručela mladá žena. "Doufám, že tentokrát tam už něco bude."
"To doufám! Tohle honění se za poklady mě skoro přivedlo na mizinu!" vykřikl jeden z nich.
"Co je to vůbec za nápad, podstrčit lovcům pokladů mapu, aby při otevření truhly zjistili, že největší poklad je přátelství a vlastně se ani nemuseli nikam trmácet?" hartusil další.

Zastavili se. Stáli před dveřmi k potenciálnímu pokladu. Vůdce pomalu otevřel dveře, jež působily, že se každou chvilkou rozpadnou. Vevnitř nečekala žádná past, pokud se nepočítají pavučiny. Než otevřeli truhlu, postěžovali si na své dosavadní neúspěchy.

"Dodnes jsme našli akorát pět vzkazů o tom, že je přátelství to nejdůležitější na světě, osm o tom, že láska překoná všechno a jeden 'It'sa prank, bro!' Jako jo, přátelství je hezký, ale to vím snad i bez takových blbostí, není mi pět!"
"Vůbec, proč mají pocit, že se přátelé a peníze navzájem vylučují?"
"Jestli tam zase nic nebude, tak si osobně dojdu za tím idiotem, co to sem nastražil, aby mi zaplatil výdaje za cestu!"

Pomalu rozevřeli truhlu. Byla prázdná - tedy až na vzkaz dole. Na něm stálo: 'Cesta je cíl.'
"Do háje, proč má někdo potřebu maskovat za poklad tyhle rádoby hlubokomyslný sračky? Tyhle věci vidím každodenně na internetu, říkají je lidi okolo mě, nemusím se kvůli nim trmácet někam do tramtárie!"
"Říkali mi, že hledání pokladů je zábava. Lhali. Je to otrava a vycucává to z vás prachy. Bylo mi s váma hezky, ale taky potřebuju nějak vydělávat."

"Tak co? Líbil se vám poklad?" ozval se kdosi za nimi. Ohlédli se a zahlédli malého, obtloustlého muže. "Čekal jsem neskutečně dlouho, než mi sem někdo vlezl! Celý měsíc! No chápete to? Vůbec, jaké jsou vaše emoce? A koukejte do kamery, nahrávám vás! Tohle byl takový, dalo by se říct, sociální experiment!"

"Ti dáme sociální experiment, kreténe!" Všichni se vrhli na člověka, kterého vinili za jejich ztracený čas. Obličej dotyčného poté hrál všemi možnými barvami, zatímco parta odcházela i s jeho kamerou. Přátelství je poklad. Ještě větší poklad je však parta stejně naštvaných přátel, jež si nenechá nic líbit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teka Helikopita Teka Helikopita | E-mail | 20. září 2016 v 22:39 | Reagovat

Úžasný článek! Právě jsi získala nového čtenáře. Gratuluju ;-)

2 Johnny Johnny | Web | 24. září 2016 v 23:47 | Reagovat

Mega poviedka. It's a prank, bro!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama