Nevyvolený

31. prosince 2016 v 14:19 | Mistr matlal |  Jednorázové trdlotiny
Víte, jak jsem si na konci ledna sepsala tu výzvu? No, rozhodla jsem se ji začít plnit. Já vím, docela pozdě, to jsem celá já. Rozhodla jsem se splnit hned první bod.
Tak tedy, pokud se pokouším napsat něco delšího než drabble, většinou jde o pokus o fantasy. Z nějakého důvodu obsazuju do rolí protagonistů malá děcka a neustále se snažím o co nejabsurdnější plot twist. Asi tak, no.


"Kdepak je dneska Helenka?" zeptala se učitelka, když zapisovala do třídnice. Třída plná malých dětí seděla tiše, ani nedutala. Konečně se jedna žákyně přihlásila, aby omluvila svoji spolužačku.

"Prosím, paní učitelko, zrovna zachraňuje svět a plní svoji čtvrtou předpověď," prohlásila. Na to se žena zapisující do třídní knihy jen usmála, pokývala, zapsala, zavřela knihu a zvedla se od stolu.

"To ji jen šlechtí," řekla. "Děti moje, vezměte si z ní příklad a vždycky pečlivě plňte svá proroctví! Není větší cti než být zvolen k tomu, abyste zachránili svět! Ach, když jsem já byla mladá, to jsem zachraňovala někoho skoro každý týden! Občas se mi po těch časech stýská. Buďte rádi, že jste ještě mladí!"

Lukáš jen zíral na lavici. Už mu bylo neuvěřitelných jedenáct let a ještě nepřinesl spásu ani ubohému koťátku na stromě. Ostatní už splnili několik věšteb, on však o sobě nenašel ani jednu. Ještě se ani neukázala některá z jeho tajných sil. V jedenácti! Takový skandál! I jeho morče už zachránilo svět před potopou a on pořád nic.

"Na něco jsem se ptala," ozýval se k němu z dálky hlas poněkud naštvané učitelky. Opět nedával pozor a opět se mu to vymstilo. Nadechl se a zvedl hlavu.

"Chytrý nejsi, silný taky ne, nikoho neposloucháš, nemáš žádné dobré vlastnosti. Není divu, že si tě ještě k ničemu nezvolili." Tahle slova ho zasáhla jako rampouchy do srdce. Jak mu tohle někdo může říct? Takhle se do něj navážet jen kvůli tomu, že mu někdo jiný zapomněl vymyslet nějaký účel? A dost, řekl si. Když mě nevyvolil nikdo jiný, vyvolím se sám!


"Dědo, potřebuju tě!" zvolal, když se přihnal k malému domku se zahrádkou plnou polomrtvých rostlin, před nímž seděl starý muž s prošedivělým plnovousem plným drobků.
"Jinak bys ani nepřišel, co? Vždycky přitáhneš s tím, že něco potřebuješ - nikdy nechodíš jen kvůli tomu, že bys mě rád viděl! Ta dnešní mládež, na staré vůbec nemyslíte, místo toho berete všecky ty svoje drogy!"

Lukáš ignoroval vše, co slyšel, a spustil: "Chci naplnit nějaké proroctví a zachránit svět! Napřed ale potřebuju nějakého učitele, který mě bude cvičit."

"A pak umřu při boji s nepřítelem, viď?" ušklíbl se starý muž. Představa smrti samotné mu nevadila, ale případné cvičení vnuka ano. "To tě už k něčemu povolali?"
"Ještě ne, já se povolám sám," zazubil se. "Pověz, dědo, co mám udělat?"

Stařec se poškrábal na bradě a přitom mu z plnovousu vypadaly drobky. Okamžitě se na ně slétli ptáci. Očividně jim jeho přítomnost nevadila. "Dojdi mi pro pivo do hospody."
"Ale na tom není nic hrdinskýho!" rozčiloval se chlapec. Jeho blonďaté vlasy jakoby se ještě víc naježily.
"Je. Přineseš starci všemocný nápoj bohů, který ho postaví zpátky na nohy! Tak už padej!" Vnuk si povzdychl a šel dědovi koupit pivo, na což padlo jeho kapesné. Cestou minul kotě uvízlé na stromě, ale tomu už stejnak někdo pomáhal, takže opět nic nezachraňoval. Alkohol koupil až podezřele snadno. Šouravým krokem se vrátil ke starci.

"Konečně děláš něco užitečnýho," prohlásil, když dostal svůj oblíbený nápoj, "ale že ti to trvalo!"
"Vždyť jsem šel akorát do hospody, nic výjimečného to nebylo."
"Proč pořád chceš dělat něco výjimečného? Ta dnešní mládež, pořád něco chce a nemyslí na ostatní!"
"Já bych radši zachraňoval svět! Spolužáci si pořád nadšeně vykládají, jak tuhle jeden porazil nějakého zloducha, tamhle jiný poslal meteorit mířící na Zemi zpátky do hlubin vesmíru a další nějak zastavil erupci vulkánu!"
"No a? To jsem zvládl taky, není to nic výjimečného." Děda pokrčil rameny. Očividně nechápal, proč to Lukáše tak vytáčelo.

"Jenže o mně neexistuje žádná předpověď, takže nemůžu zažít nic z toho!"
"Vážně o to tak stojíš?"

"Samozřejmě! Je mi jedno, jak toho docílím, ale zachráním svět! I kdybych si to proroctví měl napsat sám!" rozhořčil se Lukáš. Na to se jeho děda pousmál.

"Tak to nechápu, proč si tě už k něčemu nezvolili. Jsi do toho zapálenější než většina dětí okolo. Víš co? Když chceš tak moc, aby ti někdo určil osud, tak to teď udělám já - když jsi tedy neměl žádný problém s koupením piva, budeš mi odteď kupovat pivo pořád."

"Cože?" Lukáš se zatvářil, jako kdyby ho polili ledovou vodou. "Tohle? Proč? Já chtěl něco jiného! Já si asi fakt budu muset to proroctví napsat sám!"

"Tak si ho napiš, ale pamatuj si, že ostatním to vždycky napsal někdo jiný." Děda se odmlčel. "Zůstaneš ještě na chvilku?"
"Jo, samozřejmě." I přes drobné neshody a nedorozumění měl Lukáš svého dědu opravdu rád.


Lukáš se vrátil domů., pozdravil rodiče a zavřel se v pokoji. Netoužil po tom, aby ho teď někdo otravoval, obzvlášť jeho idiotský mladší bratr. Vytáhl papír a tužku a přemýšlel o tom, co si napíše. Co vlastně chce? Podepřel si rukou hlavu a usilovně uvažoval.

Mělo by to být něco velkého, aby o tom všichni slyšeli a učitelka se mi už nevysmívala. Taky by to mělo být něco zábavného, jako to, co prožívají spolužáci, když spolu vedou ty svoje tajné debaty. Taky bych chtěl za to dostat nějaký nový míč, ten starý mi prokousl sousedovic pes. Taky bych na tom rád dělal s někým jiným, klidně i třeba se svým morčetem. Co by splňovalo tohle všechno?

Jeho ruka s tužkou se přiblížila k papíru a chlapec začal psát.
Lukáš Novák je dítě zvolené k velkým činům.
Takhle začínají všechna proroctví, ne? Přemýšlel. Nechtěl nic pokazit, vše muselo být absolutně dokonalé.
Tento hoch je předurčený k tomu, aby jednoho dne zachránil… Co zachránil? Koho? Od čeho?
… svoji třídu… Výborně, to by splňovalo to s těmi spolužáky a učitelkou. Navíc by mi mohl některý z nich pomoct, abych v tom neplaval úplně sám.

"Lukáši, večeře! Už tě volám potřetí!" ozvalo se za dveřmi. Chlapec se vylekal a vyklouzla mu tužka.
"Promiň, na něčem teď dělám," odpověděl, rychle se zvedl od stolu a pádil ke dveřím.
"Tak na tom dělej později, teď koukej pracovat na snězení jídla!" Lukáš rozhodně nic nenamítal a šel si sníst večeři. Během ní se pokusil si promyslet, před čím chce vlastně třídu zachránit, ale nic ho nenapadalo.

"Tati, před čím jsi zachraňoval svět, když jsi byl mladý?" zeptal se svého otce po večeři.
"Před obrovským krtkoprasetem!" práskl tatík první blbost, kterou vymyslel. Normálně by se Lukáš zasmál, jenže teď na tyhle vtípky neměl náladu.
"Já to myslím vážně!" zatvářil se ublíženě.
"Já taky, mladý muži! Vážně sis myslel, že všechny ty blbosti, o kterých jsem ti vykládal, se nestaly?" žasl otec. Jeho syn znejistěl. Nedokázal odhadnout, jestli šlo o sarkastickou odpověď nebo ne.
Lukáš radši jen poděkoval za radu a vrátil se k sobě do pokoje. Vrhl se na další sepisování proroctví.

… před krysoptákem… Pobaveně se usmál při pohledu na potvoru, již právě stvořil. Teď už by to mohla být brnkačka!
… doprovázet ho bude jeho věrné morče. Při střetu postupně osvobodí své spolužáky, kteří se poté přidají k porážce krysoptáka. Paní učitelka bude lehce zraněna, ale živá. Uzná později, že vysmívat se Lukášovi bylo od ní neuvěřitelně ubohé a omluví se. Chlapec bude konečně uznáván všemi okolo a nebude muset kupovat dědovi pivo, neboť to by stejnak neměl dělat, ale pšt.

Radoval se, že konečně má své proroctví. Teď si ještě musí udělat úkoly. Nedošlo mu však, že zapomněl na několik důležitých věcí - například určení polohy a času. To ho v tu chvíli nijak netrápilo. Nějak odbyl své úkoly, chvíli si hrál a pak šel spát.


Druhý den se pečlivě připravil na záchranu spolužáků. Zabalil si hromadu věcí, o kterých se domníval, že by mu pomohly při zachraňování světa. Vzal si s sebou i své morče a šel do školy, natěšen, že konečně spasí svět. Ukázalo se, že na jeho třídu žádný krysopták neútočil a on si zapomněl doma některé učebnice, což moc neřešil - aspoň odteď.
"Na co ty vůbec myslíš? Nezodpovědný, hloupý, nešikovný! S takovou opravdu nikoho nespasíš, chlapečku!" rozzuřila se učitelka. Lukáš se naštval.

"Náhodou zachráním, vy-vy krysoptáku!" zakřičel jako nadávku první věc, která ho napadla. Okamžitě toho litoval a měl pocit, že kdyby mlčel, bylo by to lepší.

"O čem to mluvíš? Jaký krysopták? Nehrál jsi moc počítačové hry? Nebral jsi drogy?" Lukáš přemýšlel, jestli by se ho nemohla zeptat na ještě stupidnější otázky. Spíš ne.

"Nic," odpověděl a ještě jednou zkusmo hrábl do tašky, jestli náhodou přece jen tu učebnici nevyloví. Kdepak. Rachocení věcí však akorát probudilo nežádoucí zájem.

"Copak to tam máš? Chtěl ses vydat na nějakou výpravu? Ty tvoje nápady!" rozesmála se. To už toho měl dost. Zvedl se, popadl svoje věci a odešel. Všichni na něj šokovaně zírali, nikdo se ho nepokoušel omluvit.
"Tak fajn, máš neomluvenou hodinu a já volám rodičům!"

Lukáš procházel mezi lidmi, srdce mu bušilo o sto šest a přemýšlel nad tím, proč se jeho proroctví nevyplnilo. Konečně mu došlo, že zapomněl upřesnit, kdy se má vyplnit a kde se má vyplnit. Špatně sepsaná proroctví dovedou jednomu zkomplikovat život. Nevnímal, kam to vlastně jde, dokud nezaslechl cizí výkřik. Došlo mu, že jde o jeho spolužačku, jež měla včera zachraňovat svět a dneska se nevrátila do školy. Ostatní usuzovali, že si užívá zasloužený odpočinek. Očividně ne.

"Co se děje?" zeptal se. Pak mu došlo, že to je vlastně docela špatný nápad. Co kdyby na něj něco zaútočilo?
"Nic se neděje, to se děje!" ozval se dívčin hlas. "Včera jsem tu měla bojovat s čarodějem, ale ten nepřišel! Počkat… co když ty jsi ten čaroděj?"
"Ne, nejsem, vážně," ujišťoval svoji spolužačku a radši od ní couval. Dívka očividně přes noc nespala a párkrát prolezla nějakými houštinami, aspoň tak vypadala.

"Jak mě chceš přesvědčit?" zeptala se ho. Lukáš zapřemýšlel. Helena byla docela chytrá, rozhodně chytřejší než on. Taky schopnější. Navíc měla nějakou tu svoji sílu, o které si nebyl jistý, co to vlastně bylo, ale kdyby došlo na potyčku, ležel by po vteřině na zemi.
"Já nevím, na něco se mě zeptej." Lukáš pokrčil rameny. Doufal, že to bude fungovat.
"Kolik proroctví jsi už splnil?" Tahle otázka, obzvlášť vyřčena s posměšným tónem, byla neskutečná podpásovka.
"Žádné," odpověděl. Na to jen přikývla.
"Máš pravdu. Žádné."

"Fajn, nemusíš mi to připomínat. Jedno jsem si teď napsal…" Došlo mu, že tohle neměl říkat, ale už bylo pozdě.
"Zbláznil ses? Nemůžeš si jen tak napsat, co a koho budeš zachraňovat, to přece nejde! Vždyť ti to ani nemůže vyjít, nemáš schopnost promítnout své psaní do reality!" Lukášovi právě teď došlo, že byl celou dobu neskutečný idiot. Pak najednou ucítil, že musí udělat jednu věc. Netušil, odkud se to nutkání bralo.

"Ukaž, co máš v proroctví?" Stejně to chtěl zkusit aspoň na někom jiném. Poněkud neochotně mu ho podala. Nemohl objevit čas a ještě nějaké údaje, tudíž se domníval, že pisatel udělal stejnou chybu jako on u krysoptáka. Prostě to vzal a roztrhl. Až příliš pozdě si všiml, že ještě něco stálo na druhé straně. Dívka na něj zírala.
"Jsi padl na hlavu nebo co? Ty si jako myslíš, že tímhle to zrušíš?"

"Možná, nevím, něco mě k tomu donutilo," vysvětloval. Pak se zvedl a odešel. "Ještě musím udělat jednu věc. Mimochodem, nemáš zač."
"Tak to ti pěkně děkuju, právě jsi zničil něco, kvůli čemu existuju na tomhle světě!" zakřičela za ním. Slyšel ji, ale nereagoval. Netušil, jak má tohle vysvětlit. Plnil teď nějaké proroctví, či šlo snad o nějaký další důkaz jeho pramalé inteligence?


Domů se dostal nepozorovaně, za což byl rád. Nestál o žádné dlouhé vyslýchání hned ze začátku. Vešel k sobě do pokoje a roztrhl to, na čem včera tak usilovně pracoval. Po chvíli uslyšel své rodiče. Rozhodl se, že se nebude schovávat, neboť to stejně nemělo cenu.

"Lukáši, ty jsi nám vůbec neřekl, že zachraňuješ svět!" rozzářila se jeho matka. Zarazil se. Teď by na něj správně měla řvát, že je absolutně neužitečný a v životě to nikam nedotáhne. Podíval se na papír, který mu ukazovala. Stálo na něm, že dnes zachrání svoji spolužačku před smrtí tím, že zničí její proroctví. To totiž v sobě ukrývalo zašifrované jiné proroctví, dle kterého se měl čaroděj objevit ve chvíli, kdy už konečně po pár dnech usne. Jeho krysopták by také napáchal mnoho škody, neboť by útočil vždy a všude. U toho se zarazil, neboť mu bylo řečeno, že si proroctví napsat nemůže, ale pak to neřešil, protože kdo by taky řešil chyby, že ano. To nejdůležitější však stálo na konci.
Lukáš bude kupovat dědovi pivo ještě hodně dlouho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 modni-hity1 modni-hity1 | E-mail | Web | 31. prosince 2016 v 14:23 | Reagovat

krásny blog prajem krasneho silvestra a pozivam ta na novootvorený blog (moj)
DAKUJEM :) zaujimavy clanok

2 Tesa Tesa | E-mail | Web | 31. prosince 2016 v 15:01 | Reagovat

OMG toto bolo super. Jasné, bolo to dosť iné, ale presne toto som hľadala. Smiala som sa asi polku článku, dedko bol super, Morča hrdina celého príbehu... Odkedy si napísal to proroctvo som rozmýšľala, že ako sa teda naplní :D Nevedela som, či čakať vážne nejakú príšeru, alebo ho len učiteľka vyťahá za uši :DD Bolo to super. A ten konieec :DD Chudáčik... Dedo bude aspoň šťastný. Napíš takých viac, vážne. Ja by som to čítala.

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 31. prosince 2016 v 15:08 | Reagovat

Teď nevím, jestli to brát jako parodii, ale rozesmála jsi mě každopádně :-) Proč mám pocit, že to je lepší než většina naprosto seriózních fantasy příběhů?

4 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 1. ledna 2017 v 9:40 | Reagovat

Hele že on je to vlastně sequel k tomu dílu Simpsonových, kdy Bartovo zlé, oddělené siamské dvojče vyrobilo krysoptáka?:D

5 Nemessis Nemessis | Web | 2. ledna 2017 v 3:39 | Reagovat

:-D Dobrý umíš pobavit O_O  :D

6 Nelogična Nelogična | E-mail | Web | 2. ledna 2017 v 12:54 | Reagovat

[2]: Danke ^-^
Plánuju splnit výzvu, takže ještě něco v tomhle stylu přibude. Teď se rozmýšlím nad posledním dílem nějakého seriálu nebo veverkami.

[3]: Parodie :-)

[4]: Upřímně, na tenhle díl jsem si při psaní nevzpomněla :D

[5]: Danke :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama