Největší romance všech dob

22. února 2017 v 22:52 | Nelogična |  Jednorázové trdlotiny
Rozhodla jsem se opět splnit nějaký bod ze své výzvy. Tentokrát šlo o to napsat něco v žánru, který obvykle nepíšu. Rozhodla jsem se pro něco romantického. Hodně romantického.
Taky je to docela rychlé. Spíš by se to mělo jmenovat "Rychlá romance".
Už mlčím.


Ve chvíli, kdy ji spatřil, věděl, že to bude ta pravá. Tmavé vlasy, modré oči, namalovaná, ale ne příliš, postava také dobrá. Jakožto nová studentka ho ještě neznala, takže nehrozilo, že by se dozvěděla o jeho trapasech. Snad.
Přemýšlel. Proč by měla stát zrovna o něj? Ošklivý nebyl, to rozhodně ne, avšak působil dost obyčejně. Účes stejný, jako všichni ostatní, oblečení též. V oblasti inteligence také nevynikal. Dospěl k závěru, že se určitě něco najde, až přijde vhodný čas. Určitě o něj stojí, jen o tom neví!

Jednoho dne, když procházel chodbou, dostal signál. Dívka šla zrovna naproti němu a usmála se. Okamžitě si to vyložil jako znamení, že musí začít jednat.
"Zase jdeš akorát na oběd, co?" zeptala se dotyčná spolužáka, kterého si předtím Petr nevšiml. I když mu cosi napovídalo, že ten úsměv asi nebyl určen jemu, rozhodl se věřit tomu, že slečně se z nějakého důvodu zalíbil, ačkoliv s ní dosud nepromluvil. Otočil se a šel za ní.

"Ahoj," řekl a usmál se. Dívka zamrkala.
"Ahoj. Potřebuješ snad něco?"
"Ne, jen jsem tě chtěl pozdravit." Zatraceně. Taková blbost!
"Tak dík, no," odpověděla a zmizela v houfu žáků. Rozhodl se, že za ní nepůjde. Po tomhle neúspěchu bude muset promyslet nějakou lepší strategii. Ale aspoň usmát se mohla…

Další příležitost se mu naskytla hned, když odcházel ze školy. Dívce už také končilo vyučování. Když vyšel ven, zjistil, že je za ním. Podržel jí dveře.
"Díky." Usmála se. Nemohl tomu uvěřit. Ona o něj asi fakt stojí!
"Není zač," zamumlal. "Hele, chtěl bych se tě na něco zeptat…" Došlo mu, že jeho vyvolená se mezitím vzdálila. Vyběhl za ní a křičel. "Počkej! Potřebuju se na něco zeptat!"

Zastavila se. "Na co?"
"Jak vidíš náš vztah?" Po Petrově otázce zavládlo na okamžik nepříjemné ticho.
"Jaký vztah?" Děvče vykulilo oči.
"No… víš… když jsem tě poprvé viděl, tak mi hned došlo, že jsi ta pravá. Chvilku jsem o tom pochyboval, ale po dnešku už je mi to jasné. My dva jsme si souzeni."

"To si děláš prdel, ne?"
"Samozřejmě, že ne, Lenko, to bych si nedovolil!"
"Mně to tak přijde. Když o mě tak stojíš, proč jsi na mě do dneška skoro nepromluvil? Víš o mně vůbec něco? Já o tobě totiž nevím nic."
"Čekal jsem na znamení a dneska jsem ho dostal. Já vím, že asi nejsem nejkrásnější a nejchytřejší, ale jsem docela milý…" Než stihl doříct, co měl na srdci, byl přerušen.

"Milý? Tím myslíš to, že jsi mi jednou jedinkrát podržel dveře? To s tebou mám chodit kvůli posraným dveřím?" Rozhazovala rukama okolo sebe a neustále zvyšovala hlas. Pár lidí si všimlo jejich hádky.
"Teda, na holku jsi docela sprostá."
"To mě nesere. Jdi."
"Tím chceš říct, že jsem ve friend zone?" Petr měl chuť na místě spáchat harakiri.
"Nejsi. To bychom napřed museli být přátelé a to jsme nikdy nebyli a po tomhle tvým výstupu nikdy nebudeme. Sbohem." Otočila se a šla. Chlapec byl příliš zaskočen na to, aby reagoval. Když se po chvilce otočil, zjistil, že je nějakou dobu pozorovala banda čumilů. Z toho, co měla být láska, se nakonec vyklubal další trapas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dena Hviezdička Dena Hviezdička | Web | 26. února 2017 v 12:41 | Reagovat

To je taký...tĺk :-D. Človek si pri zamilovanosti musí dávať veľký pozor, aby neuveril rozprávkam, i keď...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama