Výzva přijata!

Extrémně nápaditá psací čelenž

31. ledna 2016 v 22:43 | Nelogična
Všude po netu se rojí všelijaké výzvy, jež mají přimět lidi sednout k počítačům a psát. Pár jsem jich zaznamenala, ale do žádné se nepustila. Chci totiž spustit něco vlastního, geniálního a promyšleného. Ok, tenhle nápad jsem dostala asi před pěti minutama a jde o spontánní rozhodnutí, kterého nejspíš budu litovat, ale YOLO!
Samozřejmě, kdyby se někdo (z nějakého nepochopitelného důvodu) chtěl zúčastnit, budu ráda. Všechny fajn věci se líp dělaj ve víc lidech. Třeba vyvolávání Satana.
  1. Něco v žánru, který obvykle píšeš
  2. Poslední díl nekonečného seriálu (nemusí jít nutně o něco existujícího, klidně si vycucejte z prstu nějakou telenovelu)
  3. Songfic na neznámou píseň
  4. Něco, kde bude obětována gumová kachnička
  5. Neskutečně drsnohustodémonickokrutopřísná fantasy s veverkami
  6. Oblíbená konspirační teorie (okolo čehokoliv - i třeba děje v seriálu)
  7. Něco v žánru, který obvykle nepíšeš (such originality, wow)
  8. "Víš... já... mám Hitlera ve skříni."
  9. Fanfikce - popadni nějakou událost z tvého oblíbeného příběhu a zkus ji změnit
  10. NNC - naprosto nepravděpodobný crossover
  11. "Já neuhýbám, to ta cesta!"
  12. Téma, které jsem už zapomněla
Bez limitu, bez nutnosti psát postupně, bez... bezu?
Eh? Je tohle vůbec článek? Kam až jsem zašla?
Mimochodem - místo "cesta" jsem napsala "vesta." Bez téhle informace byste pravděpodobně dokázali žít, avšak s ní se žije ještě líp. Uhýbající vesta dodává vesmíru nový rozměr. Píšu z cesty... nebo z vesty?

#DontJudgeChallenge

24. července 2015 v 0:30 | Nelogična
Myslím, že většina z vás o téhle challenge už někdy slyšela - jde o video (pokud natáčené z mobilu, tak na výšku, jak jinak), kde v prvních pár sekundách spatříte nepříliš pěkného člověka, který se rázem "zázračně" změní na "krásného". Pokud jste unikli výzvě jako takové, tak jste o ní pravděpodobně četli, neboť se k tomu hodně lidí vyjadřuje. Rozhodla jsem se pro zapojení se do mainstreamu a pojmout to po svém. Jakpak to dopadne?

Víte, ačkoliv sama přiznávám, že na i na vzhledu záleží, nesoudím jen podle toho. Snažím se člověka poznat líp, abych o něm s čistým svědomím mohla prohlásit, jestli je absolutní idiot, nebo ne. Tedy, aspoň dle mého úhlu pohledu - názory se různí, nezapomínejme na to. Nevím, jestli to máte taky takhle, ale až ovládnu svět, budou se tak chovat všichni.

Proto bychom neměli odsuzovat ty, jenž natočili tuto stupidní challenge. Očividně se potřebují ujistit, že jsou hezcí. Není hezké obouvat se do lidí s malou sebedůvěrou. Navíc, většina z nich trpí "swážem" a nazývají to životním stylem - naneštěstí pro ně jde o diagnózu. Pomozme jim z jejich utrpení plného focení selfíček, shánění snapbacků (nadávám tomu správně?), hulení všeho možného i nemožného, kupování kalhot "nasrávaček", chudé slovní zásoby, těhotenství v šestnácti (protože kdo by používal ochranu, viďte) a podobných hnusů. Ono se to možná nezdá, ale jsou to živé bytosti - stejně jako my.
Osvoboďme swážery!

Music challenge - dodělávka

1. dubna 2015 v 23:29 | Nelogična
Víte, občas něco slíbím a pak to... nesplním. Správně. Rozhodla jsem se napravit jeden rest z minulosti a dojet jistou hudební čelenž. Co říkáte? Počkat, přes monitor Vás vlastně neslyším. Hm.

Čelenžobraní

11. prosince 2014 v 23:25 | Nelogična
Chtěla jsem to sem hodit o víkendu, ale... víme, jak to dopadá, když někdo něco chce. Tentokrát to nebyla lenost, ale nemoc. Mám-li se vyjádřit přesněji... nebo radši ne, tohle vědět nechcete.

Je libo soundtrack?

9. listopadu 2014 v 22:38 | Nelogična
Jde se čelenžit! Tentokrát se podíváme na to, jaký je... můj oblíbený soundtrack! Jak překvapivé! Vůbec nikdo by to z toho nadpisu nepoznal! Možná tak nějaký génius, neboť Nelogična je mistr v šifrování nadpisů!

Tak nazpaměť, jo?

14. října 2014 v 21:45 | Sprchozpěvák
Není nad to mít rozdělanou nějakou challenge. Člověk zjistí, že má v názvu 2014, podívá se do kalendáře, udiveně se zatváří a radši jde sepisovat něco o zhůvěřilosti, kterou si vybere.

No, nazpaměť... jako první se mi vybavilo několik písniček z dětství, ale radši jsem to zavrhla. Nechci, aby tu někdo pochyboval o mém duševním zdraví. Jsem naprosto v pořádku, což jistě z mých článků jen srší. (Obzvlášť z těch o mých plánech na ovládnutí světa.) Když tak na to koukám, dlouho jsem vám sem nevrážela své oblíbence. Je libo Linkiny?
Na tomhle songu jsem jaksi dost závislá. Teda... nějakou dobu ho neslyším vůbec, pak jednou a přehrávám to pořád, pořád, pořád, pořád, pořád, pořád, pořád, pořád, pořád, pořád, pořád, pořád...
Ono by to stačilo napsat jednou, ehm.
Zkrátka a dobře - když si něco pouštíte pořád dokola, tak se to prostě časem naučíte. Teď mi to tu hraje už podruhý. Asi bych měla vypnout internety a věnovat se škole, ale... musím to doposlouchat! Pak znova!
Další z článků, co si nezasloužily perex, no. Dokonce je to dlouhý jak ksichtknihový status. Mohla bych to ještě prodloužit nějakými intelechtuálními výžblepty. Mohla.
Tak... co třeba říkám na ebolu?
Netuším, proč bych měla vyvádět. Dokud to není tady, není důvod k panice. Pokud se to rozšíří sem, tak taky nebude důvod k panice. No a jestli to dostanu, tak už mi panika stejně nepomůže. Vážně, radši si dejte čokoládu.

Připomínací písnička

17. září 2014 v 22:16 | Nelogična
Ano, opět je tu challenge! Už plním devátý bod, což znamená, že to možná zvládnu dodělat do Vánoc! Super, ne? To se musí oslavit! Jdu sehnat Rychlý špunty. Fajn, pouštím se do toho kvůli tomu, že se mi nechce dodělávat nic rozepsanýho. Jsem zlý člověk a půjdu do pekla. Plot twist - peklo neexistuje.

Ono s těmi připomínačkami to není moc slavné. Jako, občas si u nějaký písničku vzpomenu, že i rybičky potřebují žrát, jinak umřou, ale to je asi vše. Před dvěma - třemi dny jsem narazila na tuhle písničku:
Hned mi to připomnělo, kdo všechno může za mé problémy. Židi, Illumináti, cikáni a Kalousek. Prostě všichni. No není to super? Né fakt, připomnělo mi to, že bych se měla pustit do pitvání tý kraviny Vše je jinak, než nás učili. Již brzy na Vašich monitorech - pokud se při sledování onoho videa dočista nepomátnu. Prskám smíchy už při sedmnácté sekundě. Taky bych mohla udělat další test... návody... jedno drabble... šmankote, se mi to nějak kupí! Asi bych to měla přestat odkládat, jinak to nikdy nenapíšu!

Moje stručnost je u těhle čelenží fascinující. Fakt. Jenže... co jiného napsat? Román o pěti stech stránkách? Mohla bych z toho udělat trilogii! To je nápad! Nebo napíšu fanfikci, změním jména postav a vydám to! Musím dávat bacha na míče. Míče jsou vražda. Fotky kradou duše. Illuminati is love. Veverky ovládnou svět. Co to plácám?

Další tag... a tentokrát s illuminátským číslem!

9. září 2014 v 22:20 | Nelogična
To takhle člověk přemýšlí, že by měl něco dát na blog. Jenže co? Jo, něco v rozepsaných by se našlo, ale to potřebuje kompletně překopat, než to budu moct vypustit. Nápady na nové články mám taky, avšak se mi momentálně nechce nic začínat (škola nezabíjí kreativitu, akorát občas trochu žere čas, no - fajn, jsem líná). Pak se objeví galaxyyy a nominuje mě do tagu 11 otázek. Jo, každý konspirátor přece ví, že 11 je illuminátský číslo. Haha. Určitě to šířil někdo, kdo obětoval gumovou kachničku.

Z tohohle brečím

30. července 2014 v 23:49 | Nelogična
Opět pokračuju s hudební challenge, ke které jsem se upsala. Vlastní krví... fajn, kecám, byla to tempera. Dneska mám prej vybrat nějaký text, který mě rozbrečí. Víte, to je docela těžké, já jsem celkem necita. Nebulím téměř u ničeho. Ty klasické písničky, u kterých všichni řvou, se mnou nehnou. Pak je tu pár písniček, u nichž mám ve slabších obdobích k slzám našlápnuto jen kvůli klipům. Něco si zase spojuju s nějakou událostí, ale pořád nic. U některých je k pláči už jen jejich existence. Jakpak to asi pojmu?
Nakonec mi nezbylo nic jiného než sem hodit tohle:
Existence něčeho takového je prostě k pláči. Ten text... to jako pardón, ale i já bych zvládla vyplodit něco takového, možná ještě lepšího. Né, já nechci být sweet a mít swag! Safraporte, kolikrát to mám opakovat, chci si zachovat svůj osobní swááááž! A k tobě si fakt nevemu plavky, hošane - to spíš něco, čím tě majznu po palici. Klip? Uh, nechtěla bych být jednou z těch holek.

Tak prý oblíbený instrumentál

10. července 2014 v 15:07 | Nelogična
Ano, zase další challenge článek!

Inu, nejprve jsem chtěla prohlásit něco dementního o ementálech, ale došlo mi, že je to moc dementní na to, aby to bylo vtipný. Ještě dementnější, než fakt, že někdo žere Babovřesky (a Kameňák 4, na kterej mi tu tématicky vyskočila reklama). Ehm, asi bych už neměla odbočovat. Nejprve jsem chtěla přihodit vyzváněcí tón Nokie, jelikož to je fakt legendární! Pak mě napadlo něco od Lindsey, ale pak jsem to z nějakého důvodu zavrhla. Můj oblíbený instrumentoš (jestli se to počítá) je tenhle:
No povězte sami, není to epický? Úplně mě to láká k temné straně! Počkat, já už vlastně na temný straně jsem! Mají tam čokoládu, sušenky a jiný úžasný věci! Do háje, kdyby mi tohle hrálo na pohřbu, to by bylo teprv kurva epický! Jako takhle, nejsem fanda Star Wars, ale kdo by mi mohl zakázat, abych si to nechala zahrát na pohřbu?

Challenge - ano, už zase

26. května 2014 v 21:51 | Nelogična
Ano, milí čtenáři, Nelogična ještě neumřela! Akorát momentálně zažívá déle trvající lenost. Až ji překoná, přibude i drabble, rádobyfikce ze světa celerbrit a chytrý kec (ano, na tohle rubriku nemám) - čím víc ji budete kamenovat, tím rychleji to půjde! To, že ne vždy odpoví na koment, samosebou neznamená, že si ho neváží! Prostě občas zapomíná.

Rychle si škrtám pátý bod v challenge

10. května 2014 v 21:52 | Nelogična První, Druhá, Třetí, Stopadesátá
Ano, dneska druhý článek za den! Jestli mi i sem přistanou jen spamy, tak... budou mé veverky zlé! Radši je moc nedrážděte, žerou lidi.

Challenge sem, challenge tam... snad to dám

21. dubna 2014 v 21:34 | Nelogična První, Druhá, Třetí, Stopadesátá
Jaksi jsem si vzpomněla na blog a nesmím psát o jedné osobě, jinak dostanu přes držku - tedy o důvod víc napsat článek! Miluju sraní určitých osob, muhaha. Když můžou býto ostatní zasraní zmrdi, můžu být taky zmrd, no né? Zvlášť, když se ušklíbnou a prohlásí, že dostanu. Haha.
Fajn, nemá cenu ani dávat perex, či ajak se nadává tomu rozdělovátku. Poprosila bych bratra, aby nemonitoroval každé slovo, které napíšu. Už mě to sere, kurva. Sakra, to mě jako bude monitorovat, dokud odsud nevypadnu? Fakt už mě štve. A ty jeho hysterický výlevy, co zněj díky tomu, že mutuje, dost komediálně... fajn, dýchej zhluboka, dýýýchej, klídek, dej si čokoláádu...

Zadání zní, že dnes má přijít písnička, jež mi zvedne náladu. Tahle to splňuje. Přehrávám si ji v hlavě pokaždé, když kolem mě projde osoba, která mi kdysi vrazila nůž do zad a o pár let později do mě se svou kámoškou zabodaly další. Ok, tady už jsem ty záda nenastavovala, musely je vrhnout. Řeknu to tak, že to bylo fakt hnusný. Hodně hnusný. Stále mám chuť s ní jebnout o nějakou zeď nebo jí aspoň narovinu říct, že takovou krávu svět neviděl. Místo, abych ztratila sebeovládání a udělala blbost, z které by pak těžila ona, si v duchu přehrávám tuto písničku a představuju si, jak jí mlátím hlavou o hranu stolu. Nasazuju pak takový divný úsměv, zatímco ona má stále ten svůj krávovýraz "jsem vládkyně světa, klekněte, dementi". Nádhera.
Zajímavé. Dneska jsem chtěla napsat deníčkoidní článek o tom, jak se mám kurfa skvěle, a tohle vyznívá přesně opačně. Heh. Až na to, že kurfffa skvělý stav je dlouhodobý, tenhle výkřik pouze krátkodobý. Nemusíte se lekat, nikoho zabít neplánuju... ještě. Asi začínám být trochu psycho, no. Neva.

Tak... tag

11. dubna 2014 v 21:46 | Nelogična
Tož, opět se ozývám. Múza na mě v posledních dnech hází bobana a já už fakt nevím, jak jí domluvit. Při prolejzání blogy jsem našla jeden zajímavý tag, který jsem se rozhodla vyplnit. Doufám, že konečně pohnu s příběhem, rozdělanou povídkou, pár úvahami a spoustou tipů důležitých pro život. Člověk se musí trošku rozepsat jaksi, no... aspoň u mě to funguje.

Už potřetí challenge

30. března 2014 v 21:42 | Nelogična První, Druhá, Třetí, Stopadesátá
Ano, Nelogična opět píše článek! Stále totiž žije! Momentálně trpí touhou po nakupování (knížek, propisek a poznámkových bločků, samozřejmě), ale ovládá se - tak jí držme palce, ať to zvládá dál! Taky jí držte palce, ať už sakra sesmolí jeden jistý článek do tipů, co tu už dávno měl být... a spoustu dalších!

Stále se pokouším plnit výzvu

21. března 2014 v 21:47 | Nelogična První, Druhá, Třetí, Stopadesátá
Jsem příliš hustopřísná na to, abych se vzdala. Chvíli jsem přemýšlela nad tím, jak druhé téma pojmu a mám to!

Tak se pouštím do další výzvy...

12. března 2014 v 21:49 | Nelogična
Vzpomněla jsem si na jistou Music Challenge 2014 u Lory, do které jsem se jaksi zapsala (když napíšu, že se nejspíš zúčastním, znamená to většinou ano) a do dnešního dne se do toho nepustila. Hm, asi bych to měla napravit. Asi. Fajn, právě to napravuju.

Zase jsem se k něčemu upsala...

18. února 2014 v 21:29 | Nelogična

Čtete správně! Po stovkách a stovkách let se zase Nelogična vrhá do další výzvy, avy dokázala, že... prostě aby něco dokázalo, no. Jako nějaký extra pisálek se momentálně necítím, ale to snad nevadí, né?

10. Nejoblíbenější postava vůbec

24. listopadu 2013 v 19:56 | Nelogična První, Druhá, Třetí, Stopadesátá

Neuvěřitelné... já to nakonec vážně dokončím! Safraporte, já to vážně dokončím! Já něco dokončím! Whííí!

9. Oblíbená postava z povídky (kdesi na blogu)

21. listopadu 2013 v 20:58 | Nelogična

Já to možná nakonec dodělám! *slyší hlasitý potlesk a jásot čtenářů, kteří vědí, že po tomhle už přibude jen jeden článek do challenge a jinak je čekají celkem normální články* Dneska bylo rozhodování poněkud jednoduché.

8. Oblíbený záporák

17. listopadu 2013 v 20:46 | Nelogična První, Druhá, Třetí, Stopadesátá

Já to snad do konce roku dodělám! Úžasné. Zatleskejte mi!

7. Postava, kterou chci potkat

5. listopadu 2013 v 21:16 | Prasopiska
Inu, opět článek do challenge. Víc než potkat onu postavu chci dokončit tuhle výzvu. Vážně. Fakt. Opět něco extra krátkého. Netuším, k čemu jsem dávala perex.

Tak v tom jedu taky...

31. října 2013 v 18:15 | Prasopiska
... aneb Liebster Award - Tag.
Na co se můžete těšit?
No přeci na šokujících deset prásknutí na Ivetu Bartošovou alias Džambulku Nelogičnu, deset otázek od galaxyyy, na které dostanete extrémně šokující odpovědi, a v neposlední řadě se můžete radovat z mého dilema, koho nominuju a na závěr připojím své extrémně boží otázky. Počkat, nejdřív otázky, pak nominace, ahá! Ok, už nebudu zdržovat.

6. Postava, která prošla největším vývojem

25. října 2013 v 16:15 | Prasopiska

Zdá se to neuvěřitelné, ale je to tak - po delší době opět píšu článek - a co víc, jde o článek do challenge! Já ji možná dodělám! Jak husté.
Opět půjde o krátký článek. O literárních postavách prostě neumím sepsat romány.
Inu, budu stručná. Nejvíc se vyvinul (tedy, podle mě) Thero ze série Noční běžci. Úplně se změnil (no fajn, úplně zas ne, nesmíme zapomínat na vzhled) - v první knize se chová absolutně jinak než ve třetí. A řekněme si upřímně - ta změna byla fajn. Vážně.
Já psala, že budu stručná. Doopravdy stručná.

5. Postava, která mi je nejvíc podobná

18. září 2013 v 20:47 | Prasopiska

Nevěřím tomu, že už jsem v polovině... já snad nakonec tu challenge dám! Ó, jak husté!

Opět příliš krátký článek na perex - ano, už jsem přišla na to, jak se tomu nadává!

Některé postavy se mi podobají jen v náznacích - a žádná vzhledově. Jen povahově. Nejsem vyloženě kopie žádné z postav - jsem takový menší mix.

Dá se říct, že na některé věci jsem stejně nešikovná jako Neville na lektvary (třeba na tělák a praktické věci hodící se v životě), někteří mě zřejmě vnímají jako Lenku Střelenku, občas ze mě promluví Fred a George... ok, nebudu psát jen o postavách z Pottera.

Jsou chvíle, kdy se cítím stejně vyjeveně jako princ z knížky... jaké překvapení... Malý princ (dost vyjeveně se cítím, když pozoruji jisté osoby - lidi, vím, že bez šílenců by nebyla sranda, ale někdy to trošku přeháníte...), připadám si jako Lucka, které nikdo nechce věřit, že prošla skříní do Narnie a vynakládám na vyhnutí se práci stejné úsilí jako Viktor z knížky Pohyblivé obrázky (jestli vystupuje i v jiných knížkách zeměplošské série, napište mi, ať nejsem za vola :P). Když tak o tom přemýšlím, v něčem je mi dost podobný Bilbo... (a neříkejte, že jste o Bilbovi Pytlíkovi neslyšeli...)

Tož, to je konec dnešního trojtečkobraní, všem příznivcům románů na tisíc stran se hluboce omlouvám, možná jindy.
 
 

Reklama